Manžel už dva měsíce nepřinesl domů výplatu a já si začala dělat starosti. Situace byla čím dál napjatější a v den očekávané výplaty jsem se rozhodla, že se za ním vydám, abych zjistila, co se s penězi děje. Tiše jsem ho sledoval a viděl jsem ho vcházet do supermarketu. Mé pochybnosti jen zesílily a já už nemohl déle čekat.
Srdce mi bušilo, když jsem ho následovala dovnitř. Strach o rodinný rozpočet se snoubil s očekáváním, že záhadu vyřešíme. Udiveně jsem sledovala, jak můj muž vybírá z regálů různé produkty, zejména ty s dlouhou trvanlivostí – mouku, rýži, olej, konzervy a mnoho dalšího. Nezastavil se a nešetřil se ve snaze vybrat ty nejpotřebnější věci.
„Za to všechno utratil celý svůj plat. Má snad ještě nějakou rodinu bokem?“ pomyslela jsem si a zadržovala slzy zklamání a nelibosti. Když manžel zaplatil všechny nákupy, rozhodla jsem se k němu přiblížit. Srdce mi stále silně tlouklo, ale teď už v něm nebyl jen strach a smutek, ale také překvapení.
Zeptala jsem se ho: „Proč jsi ty peníze nepřinesl domů, proč jsi koupil všechno to jídlo? Muž se ke mně otočil a já v jeho očích uviděl soucit a čistotu duše, které jsem si už dlouho nevšiml. – „Rozhodl jsem se pomáhat chudým a bezdomovcům,“ řekl jemně, „podívej, my máme střechu nad hlavou, jídlo na stole, a oni nemají nic.
Nemohu zůstat lhostejný k jejich utrpení. Když jsem poslouchal jeho slova, cítil jsem se zahanbený a velmi vzrušený. Najednou mi to došlo: svého manžela jsem odsuzovala špatně. Celé ty měsíce jsem byla zaneprázdněná svými vlastními problémy, záští a očekáváními, ale nevšimla jsem si, že on sám prochází těžkým obdobím a bojuje se svými pochybnostmi a obavami.
Pokračoval: -Rozhodl jsem se, že svůj plat utratím za jídlo a pomoc potřebným. Rozděloval jsem jídlo v kostele a ve veřejných kuchyních pro bezdomovce. Nikomu jsem o tom neříkal, protože jsem to nedělal pro pochvalu, ale z upřímné touhy pomáhat.
Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy. Můj stud zmizel a zůstala jen hrdost na manžela, který navzdory potížím neztratil svou laskavost a lidskost. Vrátili jsme se spolu domů a já si uvědomila, že jsem si tak dlouho nevšimla jeho dobrých skutků a pravých vlastností.
Můj manžel byl rozhodně výjimečný člověk a já hluboce obdivovala jeho odhodlání pomáhat druhým. Od té doby jsme společně podporovali charitativní organizace a navštěvovali vývařovny, abychom pomohli potřebným. Naše rodina se stala silnější a nyní jsme sdíleli nejen své radosti, ale také touhu udělat svět lepším.
