Já jsem Nadia. Svého budoucího manžela Timofeje jsem poznala v nemocnici. Byla jsem tam na stáži a on byl vedoucím. Po skončení mé stáže jsme spolu začali chodit a brzy jsme se vzali. Když mě před svatbou vzal na setkání se svými rodiči, upřímně řečeno jsem se do svého budoucího tchána zamilovala na první pohled.
A bylo nemožné se do něj nezamilovat: vojenský lékař ve výslužbě, veselý, pohledný, fit. S Timofejem jsme se vzali a po svatbě nám tchán zařídil, abychom spolu s ním pracovali ve vojenské nemocnici. Timofej často jezdil na služební cesty a při jedné z nich jsem tchána požádala, aby přijel k nám domů. Prostřela jsem stůl, oblékla si své nejlepší šaty, koupila láhev vína a čekala.
Přišel, uviděl víno, uviděl mě a hned pochopil, proč jsem ho pozvala. “Ano, také ses mi od prvního dne líbila. Ale nechci svému synovi kazit štěstí. Ale vzhledem k tomu, že bude hodně cestovat a ty budeš sama, je lepší já než někdo jiný.”
“To je dobře,” řekl jsem. Nemohla jsem si pomoct: byla jsem zamilovaná a doslova mi to vyrazilo dech. Během těch let jsem měla dvě děti – od tchána, ale manžel si myslel, že je to od něj. Všechno šlo dobře, až se jednoho dne manžel vrátil z cesty dříve, než bylo domluveno. Důsledky byly jasné: s manželem jsme se rozešli, tchán se mnou také přestal komunikovat. Dokonce mě vyhodil z práce a nechal mě samotnou. Tchán se s manželkou nerozvedl: vše jí přiznal a požádal ji o odpuštění,
a ona mi odpustila. Můj manžel odjel do jiného kraje a komunikoval pouze se svou matkou. Když jsem požádala o výživné, soud mi ho nepřiznal. Bývalý tchán pomáhá, protože je jeho. Děti se samy stále častěji ptají – kde je tatínek? A kde je dědeček? Co jim mám říct? Že děda je táta? Zkoušel jsem jít za rodiči, ale nepřijali mě.
Pronajala jsem si byt, našla si práci, děti chodí do školky. Takhle žijeme. Nikdy jsem se podruhé nevdala. Tchán šel nedávno do důchodu, ale stále se mnou ani s dětmi nekomunikuje. Když byl táta nemocný a šel k lékaři, přišel za mnou.
Neřekl ani slovo: jen se otočil a odešel a pak se objednal k jinému lékaři. Moje děti už jsou dospělé, také studují na lékařské fakultě.
Všechno se jim daří, ale já jsem stále sama. Kromě tchána nikoho nepotřebuji. Teprve teď si uvědomuji, že to byla moje životní láska. Můj bývalý manžel se krátce po našem rozvodu oženil, ale tchánovi svou novou rodinu nikdy nepředstavil. Daří se mu skvěle a já jsem za to ráda: vždycky to byl dobrý člověk. Jen jsem ho neměla ráda…
