prosinec. Konec čtvrtletí, konec roku. Zůstal jsem v práci dlouho do noci. Přijdu domů a tady… Je zima, mrzne a dvě děti spí na lavičce a objímají se. Starší kluk a mladší holka se o něj opírali a takhle spali.
Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem je začala budit. “Co tady děláte?” zeptala jsem se. “Spíme, copak nechápeš, proč jsi nás vzbudil? Teď bude mít Olja hlad, tak běž pryč,” zabručel kluk.
Nenapadlo mě nic lepšího než je odvést domů. Máma je nejdřív odvedla do kuchyně. Zatímco jedli, Jurij mi řekl, kdo jsou a proč přespávají v parku.
Přijeli do našeho města teprve před dvěma týdny, předtím bydleli s matkou ve vesnici. Teď se jejich matka vdala a oni jí a jejímu manželovi brání v zábavě s kamarády.
Proto Yura a Olya často chodí na dlouhé procházky, než je pustí domů. A dnes jim bylo řečeno, že se mají vrátit až ráno. Otce mají, ale dlouho se neviděli a nevědí, jak se s ním spojit, a tak žijí takhle a doufají, že se matka vzpamatuje a oni se vrátí do vesnice.
“Máme tam letní kuchyň, je tam tepleji, když nás matka vyhodí. A hodný soused nás často pohostí jídlem,” řekl Yura. Ráno matka zavolala policii a děti jsme nechali na noc u nás.
Yura byl vděčný, že jsme jim poskytli přístřeší, a policie slíbila, že najde jejich otce. Přestože jsem měl hodně práce, sledoval jsem osud svých malých nálezců.
Nejprve je odvezli do útulku a proti jejich matce byl zahájen případ. Několikrát jsem Jura a Olju navštívil. Byli se svým životem v útulku spokojeni.
Jediné, čeho jsme litovali, bylo, že byli v různých skupinách… Dva dny před Novým rokem nám někdo zaklepal na dveře. Na prahu jsme uviděli Jura a Olju a s nimi muže a ženu.
Ukázalo se, že je to jejich otec a jeho žena, jejich otec nebyl na Ukrajině od té doby, co se rozešel s jejich matkou. Děti neviděl už tři roky. Jediné, co pro ně dělal, bylo, že jim pravidelně převáděl peníze na účet, aby nic nepotřebovaly.
Když ho kontaktovala služba pro děti a informovala ho o případu, okamžitě se vrátil domů. Teď budou děti žít s ním a on nám přišel poděkovat za pomoc… Někdy mi Jura zavolá, říká mi kmotra, a mně to nevadí.
