Před deseti lety, když si otec poranil koleno a řekl, že už nebude pracovat, převzala roli živitelky rodiny moje matka. Odjela pracovat do Německa. Všechno, co dnes mám, je její zásluha. Zaplatila mi vysokoškolské vzdělání a pomohla mi s první splátkou hypotéky. Dnes mám vlastní byt a dobrou práci.
Před týdnem mi matka zavolala a požádala mě, abych jel k otci domů, protože nebere telefon a ona nutně potřebuje nějaké dokumenty. Ten den jsem dorazil včas. U našeho dvora parkovalo neznámé auto, ve kterém byl můj otec a neznámá asi pětatřicetiletá blondýnka. Byla upravená a dobře oblečená.
Zkrátka bylo vidět, že do svého vzhledu investovala hodně peněz. Objali se, zasmáli se a o několik minut později zamířili k našemu domu. Byl jsem ohromen. Možná jsem otce někde podezříval z nevěry, ale vidět to na vlastní oči nebylo snadné. A nechtěla jsem tomu věřit. Neztrácel jsem rozvahu.
Vzala jsem tašku s nákupem, kterou jsem tátovi koupila, a vydala se za nimi. Ze zvyku jsem hlasitě zabouchla dveře, když jsem vešla dovnitř. Okamžitě jsem si prohlédla bundu a boty své “vášně”. Táta vyšel z ložnice a řekl: “Káťo, co tady děláš? Proč jsi mě nevarovala?” – Máma se ti nemohla dovolat, měla něco na práci… Myju si ruce, povím ti o tom, až si dáme čaj. Vběhla jsem do koupelny, protože se mi po tváři stále kutálely slzy.
Po uklidnění a úklidu jsem vyšla ven. Chodba byla prázdná od cizích věcí a z našeho dvora vyjíždělo auto. – Tati, čí je to auto? Kdo k nám přijel na návštěvu? – Ne, to jsou naši sousedé. Zaparkovali na špatném místě… Šel postavit do kuchyně konvici. A neprozradil se, byl klidný jako hroznýš… Jak to mohl udělat?
Bylo mi mámy tak líto… Tolik toho pro něj udělala a dělá. A on si toho neváží, jen ji využívá… Nemám ponětí, jak mám mámě říct o otcově zradě. Bojím se, že jí to zlomí srdce. Nevím, co mám teď dělat. Bojím se, že jí ublížím, ale nechci, aby ji dál využíval.
