Dívka seděla na lavičce a plakala. Starší muž, který se procházel parkem, přistoupil k dítěti a našel v kapse dívčiny blůzy obálku. Obálka obsahovala vzkaz od dívčiny matky.

Dívka seděla na lavičce v parku. Někdy vzlykala a říkala: “Mami”. Lidé kolem ní procházeli, aniž by si jí všimli. Jen starý muž, který se procházel parkem, přistoupil k dítěti a zeptal se: “Kde máš maminku, maličká?” “Nevím,” odpověděla dívka zamračeně. “Jak se jmenuješ?” “Tonečka.” “A kam odešla tvoje maminka?”

“Neřekla. Jen mi řekla, abych si tady sedla a čekala,” vzlykla dívka znovu. “Co to tam máš?” Stařec si všiml okraje obálky, která dívce vykukovala z kapsy blůzy. Obálka obsahovala vzkaz od dívčiny matky.

“Od laskavého člověka, který našel mou dceru. Jmenuje se Antonina Vladimirovna Sinelnikovová. Její datum narození je 5. ledna 2002. Já, Marina Petrovna Sinelnikovová, tímto potvrzuji, že se své dcery zříkám.

Vyžadují to okolnosti. Prosím, předejte ji do dětského domova. Děkuji!” Dědeček chvíli seděl, pak vzal Toničku do náruče a odvedl ji na policejní stanici. Tak se Tonička ocitla v sirotčinci… Uplynulo patnáct let. Tonička už studuje na kulinářské škole, aby se stala cukrářkou, a zároveň pracuje v kavárenské cukrárně.

Při práci mají v pozadí puštěnou televizi. A jednoho dne narazila na pořad Čekej na mě. Tak dostala nápad splnit si svůj dlouholetý sen – najít svou matku. Tonya vyplnila online dotazník programu a čekala na odpověď. Po šesti měsících se jí ozvali.

– Antonina Sinelnikova? – Ano. – Našli jsme vaše příbuzné. Zveme vás do televizního pořadu… – Zveme Oleksandra do studia, – řekl moderátor. Vyšel asi desetiletý chlapec. – Proč jste se rozhodl, že se setkáte s Antoninou? – Je to moje sestra. Viděl jsem její příběh na internetu a vzpomněl jsem si, jak mi maminka říkala, že mám sestru, ale dala ji do dětského domova.

– Jak se jmenuje tvoje maminka? – Moje maminka před rokem zemřela. Jmenovala se Marina Sinelnikovová. Tonička přiběhla k bratrovi a začala ho objímat. – A s kým jsi přišel ty? – S babičkou. Babička vyšla ven a objala obě svá vnoučata. – Už se nikdy nerozdělíme!

Související Příspěvky