S manželem jsme spolu žili 15 let – až do dne, kdy jsem na jeho telefonu uviděla zprávu od jiné ženy.
Když můj manžel vešel do pokoje a uviděl, že držím jeho telefon, okamžitě zbledl. Zarazil se, nevěděl, co říct…
Neřekla jsem mu ani slovo. Ale rozhodla jsem se, že zjistím všechny podrobnosti o kohance.
Zjistil jsem, že ta žena má manžela a tři děti. Její manžel je velký podnikatel. Myšlenka, že by kohanka měla zálusk na naše peníze, už nepřipadala v úvahu.
Pak jsem se rozhodl udělat něco chytřejšího: našel jsem ženina manžela, zavolal mu a domluvil si s ním schůzku v kavárně. Ten muž byl velmi zdvořilý a inteligentní. Poté, co mě pozorně vyslechl, slíbil, že to vyřeší.
Vrátil se domů a promluvil si se svou ženou, která nic nepopírala. Muž posbíral manželčiny věci a vyhodil ji s nimi z domu. Manžel se vrátil domů až druhý den.
Byl velmi vyděšený a na kolenou mě prosil o odpuštění. Ale já jsem mu neodpustila a také jsem mu ukázala dveře. Od těch událostí uplynulo šest měsíců. Jednoho dne mi manžel téže ženy zavolal a pozval mě znovu do kavárny. U šálku kávy se mi přiznal, že se do mě zamiloval hned při našem prvním setkání. Brzy nato jsme se vzali a žili šťastný život.
Občas potkávám svého bývalého na ulicích města – je to legrační a smutné zároveň. Je jasné, že ho nikdo jiný nepotřebuje, nejspíš ani stejná žena.
