Narodil jsem se a vyrostl na venkově. Když mi bylo dvacet, začala jsem chodit s Tarasem. Byl to jediný syn svých bohatých rodičů. Moje matka byla proti našemu vztahu, protože jsme žili v chudobě a pochybovala, že by Tarasovi rodiče schválili volbu svého syna.
Už jsme plánovali svatbu, když za mnou Taras přišel a řekl mi, že se rozcházíme. Rodiče mu našli jinou dívku a on jim nemohl odporovat. Bylo to pro mě velmi těžké, a tak jsem se rozhodla všeho nechat a odjet do Itálie.
Zůstala jsem tam přes pětadvacet let a vydělávala jsem dobré peníze. A teď, když mi mělo být padesát, jsem se rozhodla oslavit své jubileum ve své vlasti.
Chtěl jsem jít k matčinu hrobu, vyprávět jí o svém životě a možná přijdu na to, co dál. Vrátil jsem se do své rodné vesnice. Nejdřív jsem zašel do obchodu, kde jsem nečekaně potkal Tarasovu matku. Vypadala velmi špatně, a tak jsem jí ze slušnosti nabídl, že jí odnesu tašku do domu. Cestou si stěžovala na svůj osud a vyprávěla mi o svém synovi.
Ukázalo se, že Taras spolu s manželkou a dětmi odešel do Argentiny už před mnoha lety. Svého muže pohřbila a už mnoho let žije sama. Uvědomil jsem si, že stará žena je na tom velmi špatně, a tak jsem se rozhodl zůstat u ní a pomoci jí.
Zatímco jsme seděli v kuchyni, měla videohovor od Tarase. Měl velkou radost, že mě po tolika letech vidí. Řekl mi, že je už několik let rozvedený. A celé ty roky myslel jen na mě, ale nevěděl, kde mě hledat. Od toho dne jsme si s ním začali telefonovat.
Žila jsem s jeho matkou, starala se o starou paní a ona se uzdravila. Taras mě požádal, abych mu dala druhou šanci a přestěhovala se s ním do Argentiny. Nevím, co mám teď dělat. Pořád k němu něco cítím, ale stojí mi to za to, abych kvůli zdánlivému štěstí odjela na druhý konec světa?
