Můj otec opustil matku a mě, když jsem byl velmi malý. S matkou jsme se přestěhovali do Polska. Matka se zamilovala do muže, poslala mě k dědečkovi a zůstala se svou novou láskou, přičemž nám slíbila, že nám bude každý měsíc posílat peníze. Komunikace s matkou (i finanční) byla zcela přerušena 8-9 měsíců poté, co jsem se odstěhovala. Dědeček a já jsme zůstali sami, odkázáni sami na sebe. Když matka zmizela z našeho života, uvědomil jsem si, že se musím postarat sám o sebe a o dědečka. S dědečkem jsme v sobě objevili talent a skrytou vášeň: jazyky!
Nastoupil jsem na filologickou školu a poté jsem se stal překladatelem. Můj dědeček říkával, že se svými jazykovými znalostmi se nikdy neztratím. Anglicky jsem uměl dokonale a dědeček mi kupoval knihy a slovníky němčiny.
Když mi bylo 26 let, byla jsem nejlepší překladatelkou v našem městě. Brzy poté mě najala jedna firma, abych zajišťoval simultánní tlumočení při různých jednáních.
Právě při těchto jednáních jsem se seznámila se svým budoucím manželem. Je to Angličan, který přijel na Ukrajinu za prací, a po dvou letech vztahu mě požádal o ruku, přestěhovali jsme se k němu a já začala sklízet plody letité práce a úsilí. Bylo samozřejmě těžké opustit rodnou zemi, ale za dědečkem jsme jezdili každé prázdniny.
On a můj manžel si nerozuměli, ale aktivně komunikovali svým znakovým jazykem. Všechno nemohlo být tak dokonalé. Zanedlouho mi zavolala moje matka.
Zřejmě poznala mé číslo od dědečka, ale já jí rozumím. Máma by z něj nejraději vyžrala duši. Celkově se pro maminku v Polsku situace zhoršila, a tak se rozhodla zjistit, jak se mi daří, a když zjistila, že jsem si vzala Angličana, usoudila, že by pro ni bylo velmi přínosné se se mnou znovu spojit. Když mi matka řekla: “Máš štěstí, že máš dobrého muže,” rozloučila jsem se, zavěsila a přidala si její číslo na černou listinu. “Štěstí”… Myslím, že pro to existuje i jiné slovo: tvrdá práce, sebezdokonalování, disciplína… nebo ne?