“Z domu jsem odešel s jedním kufrem. Na stole v jídelně jsem jim nechal dopis, ve kterém jsem jim sdělil, že odcházím, a popřál jim, aby dobře zvládali své domácí povinnosti sami. Najednou jsem se cítila neuvěřitelně lehká, jako by ze mě spadla velká tíha, protože přesně to se ve skutečnosti stalo.”
Jako dospělá žena jsem řekla dost a začala jsem žít znovu. Už jsem měla dost toho, že jsem byla odstrkovatelkou vlastního manžela a syna. Ať se o sebe postarají sami!
Nebylo tam pro mě místo.
Narodila jsem se na malém městě v početné rodině. Měla jsem dva starší bratry, kteří byli rodiči vyzdvihováni jako dědicové rodinné farmy. Věděl jsem, že musím vymyslet nějaký plán pro svůj život, protože v rodinném domě by pro mě nebylo místo. Navíc jsem odtamtud chtěl pryč, nedokázal jsem si sám sebe na tom místě představit. Snil jsem o tom, že budu žít ve městě, pracovat tam v kanceláři, žít zajímavý život.
Rodiče si nemohli dovolit platit mi studium, a tak jsem vystudoval odborné učiliště pro… automobily. Ano, správně – udělal jsem zkoušky na automechanika, protože taková škola byla jen v nejbližším městě. Mámě a tátovi bylo líto platit mi jízdné autobusem, takže jsem neměla peníze na dojíždění do jiného města, kde bych mohla získat práci jako kadeřnice nebo kuchařka.
Abych se mohla odstěhovat od rodičů a bratrů, potřebovala jsem se také poměrně rychle seznámit s mužem, se kterým bych založila rodinu. Určitě to není příliš romantický přístup, ale co se divit v mé situaci? Před podobným dilematem stála spousta dívek v mém věku, taková byla doba. Tehdy to tak prostě bylo – rychle se vdát, mít hned děti a být vzornou ženou v domácnosti.
Prostě to tak vyšlo
S Rysiekem jsem se seznámila na vesnické tancovačce. Byl starší než já a do našeho města přijel náhodou s kamarády. Pocházel z nedalekého města, takže pro něj byly takové výlety do sousedních vesnic skvělou zábavou. Se svými kamarády navštěvoval místní hasičské stanice a balil tam vesnická děvčata. Byla jsem jednou z nich. Nevím, čím jsem si získala jeho pozornost – nebyla jsem příliš hezká ani dobře oblečená. Prostě se to stalo.
Z jeho chování jsem okamžitě vycítil jakousi netrpělivost, jako by velmi toužil najít nějakou dívku, kterou by přesvědčil, aby si ji vzal. Faktem je, že byl o pár let starší než já, ale nedalo se na něm poznat, že je to starý mládenec. Téměř v každém rozhovoru zdůrazňoval, že hledá ženu, která by se postarala o jeho dům a děti. Přála bych si, abych z jeho slov vycítila, že skutečně uvažuje o tom, že z ní udělá otro…..
Po pouhých několika měsících známosti jsme se vzali. Moji rodiče si mysleli, že se k němu hodí, protože vedl zemědělský obchod. Říkali, že jsem pana Boha chytila za nohy a že si budu žít jako královna. A co jsem na to mohla říct? V podstatě se mi v té díře, ze které jsem přišla, nemohlo stát nic jiného. Doufala jsem však, že po svatbě na mě bude Rysiek hodný a bude se o mě starat. Nic nemohlo být dál od pravdy.
Necelý rok po svatbě se nám narodil syn Michael. Kvůli komplikacím při porodu mi lékaři oznámili, že už pravděpodobně nikdy neotěhotním. Na jednu stranu byl Rysiek šťastný, že se nám narodil kluk, chlubil se svým dědicem všude, kde mohl. Na druhou stranu mi dával najevo, že už jsem vadná, protože další děti už mu nedám. Cítila jsem se kvůli tomu hrozně a psychicky jsem na tom byla velmi špatně. S potěšením si mě kvůli tomu dobíral a házel mým směrem spoustu hrubých poznámek.
Vůbec mě nerespektovali
Rysiekův obchod velmi prosperoval, měli jsme opravdu hodně peněz. Tedy měl, protože jsem ho musel žádat o každou korunu. Po nákupu jsem mu musela ukazovat účtenky a za každý zlotý, který jsem podle něj utratila zbytečně, jsem dostala vynadáno. Byl velmi zlomyslný a útočný, někdy až agresivní. S cynickým úsměvem čekal na okamžik, kdy mě bude moci vyprovokovat a já konečně vybouchnu.
Vedení domácnosti pro mě bylo utrpením. Vařila jsem, uklízela, prala a žehlila. Můj muž si ani nemohl dát špinavé oblečení do koše na prádlo, protože tvrdil, že je to moje povinnost, stejně jako připravit si oblečení na další den. S nákupy mi nepomohl, takže jsem těžké tašky nosila domů autobusem. Rysiek mi dokázal dát pádný argument, když jsem se o pět minut opozdila s večeří. Šmouhy na dlaždicích v kuchyni ho přiváděly k šílenství, takže mě popadl a mrštil se mnou o podlahu, abych si mohla zblízka prohlédnout nepořádek, který jsem dělala…..
Snažila jsem se Michaela vychovávat s vřelostí a láskou a učila jsem ho respektovat ženy. Rysiek měl však na našeho syna mnohem větší vliv a od malička mu vštěpoval, že místo žen je v kuchyni a při mytí záchodu. Mnohokrát s ním opakoval vtip, že ženy by měly být spoutané řetězem, ale tak krátkým, aby nemohly překročit práh domu… Říkal, že by si měl najít ženu, která bude poslouchat všechny jeho příkazy a neodváží se mu odporovat.
Všechna tato učení vštěpovaná našemu dítěti vedla k tomu, že se Michael stal klonem Ryška. Přestal si mě vážit a choval se ke mně stejně jako jeho otec. Nemohla jsem ho požádat o pomoc s nejmenšími domácími pracemi, protože o takové věci se přece nemůže postarat chlap. Vynášení odpadků? Uklízení stolu po jídle? Pro něj to bylo nepřijatelné, protože to uráželo jeho důstojnost.
Věděla jsem, že už to nemůžu vydržet.
S každým týdnem, měsícem a rokem jsem se propadala do sebe. Připadala jsem si jako otrokyně, která bude sloužit svým pánům až do konce svých dnů. Věděla jsem, že mě nečeká nic dobrého a že budu zneužívána, dokud jednoduše nepadnu vyčerpáním. Neměla jsem žádnou podporu od blízkých ani přátel. Byla jsem na to všechno sama.
Přesně si vzpomínám na den, kdy jsem v rádiu slyšela pořad o jedné ženě. Stejně jako já byla po léta zneužívána a ponižována svým manželem. V jejím hlase jsem slyšela zoufalství, ale věděla jsem, že její příběh má dobrý konec. Opustila manžela a začala nový život na vlastní pěst. Tehdy jsem si pomyslela, že bych to možná dokázala také? Možná bych se mohla vzdát celého toho života a konečně myslet na své potřeby?
Měl jsem řemeslo v rukou, ve škole jsem byl považován za jednoho z nejbystřejších studentů. Jen jsem si potřeboval zapamatovat základy. Nechtěla jsem dál plýtvat životem po boku někoho, kdo se ke mně chová jako k věci a své dítě učí totéž. Rozhodla jsem se jednat, tady a teď. Bylo mi pětatřicet, takže mě ještě mohla čekat spousta dobrých věcí.
Začal jsem se vzdělávat sledováním různých instruktážních videí na internetu, čtením oborových portálů a mnoha článků, abych se seznámil s technickými novinkami. Nyní by to nemělo nikoho na pozici automechanika překvapit. Ženy mohou být, čím chtějí, tak proč bych to nemohl zkusit také?
Současně jsem si procházela nabídky pracovních míst. Po několika měsících hledání se mi podařilo najít inzerát, který hledal automechanika do dílny vzdálené 50 kilometrů od našeho domu. Další výhodou bylo, že majitel dílny nabízel svému zaměstnanci možnost pronájmu pokoje. Okamžitě jsem tam zavolal. Pan Karel byl překvapený, že mu volá žena, nejdřív si myslel, že je to vtip. Souhlasil však, abych přijela na zkušební den a ukázala své dovednosti. To jsem také udělala.
Nazval mě nevděčnou ženou
Tajně přede všemi jsem šla na pohovor. Dílna pana Charlese prováděla jednoduché servisní opravy, jako je výměna oleje, filtrů a brzdových destiček. Byl jsem léta vyškolen a naučen tvrdě pracovat, takže na majitele dílny udělalo mé nasazení dojem. Líbil se mu můj přístup, i když přiznal, že ve mně viděl jisté zoufalství. Věděl, že mi na tom hodně záleží, protože jsem mu to přiznal.
Pan Charles se rozhodl dát mi šanci. Řekl, že mohu nastoupit do práce hned druhý den. Z radosti jsem se mu vrhla na krk a chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Naštěstí mi to zaměstnavatel neměl za zlé a já jsem mezi námi cítila jakousi chemii. Byla jsem přesvědčená, že nám to spolu bude skvěle fungovat. Ještě jsem musela rychle vymyslet, jak zorganizovat svůj přesun.
Když jsem přišla domů, Rysiek mi dal další hádku. Důvodem byl písek v předsíni, který si do domu sám nanosil. Tak to dopadá, když máte na někoho názor a neumíte používat rohožku. Pokorně jsem vysál celý dům, protože jsem věděl, že to dělám naposledy. Ještě že mě manžel s Michaelem neviděli, jak se usmívám pod nosem, protože pak by měli další důvod mi vynadat.
Druhý den, když byl Rysiek v práci a Michael ve škole, jsem prostě odešla z domu s jedním kufrem. Na stole v jídelně jsem jim nechala dopis, že odjíždím, a popřála jsem jim, aby se jim dařilo zvládat domácí povinnosti samostatně. Najednou jsem se cítila neuvěřitelně lehká, jako by ze mě spadla velká tíha, protože ve skutečnosti spadla.
K večeru jsem obdržela telefonát od svého manžela, ve kterém mi nadával těmi nejhoršími jmény a označil mě za odpornou nevděčnici, která si neváží toho, co pro mě dělá. Při poslechu těch nesmyslů jsem se rozesmála do sluchátka a zavěsila. Telefon jsem úplně vypnula a už ho nikdy nezvedla. Michal a Rysiek nevěděli, kde mě mají hledat. Ani rodičům jsem to neoznámila. Připadala jsem si jako rebelka, která se po letech, kdy byla nikým, konečně dočkala své šance.
Tohle ode mě nečekali.
V práci jsem se cítila respektovaná, i když zpočátku nebyla nouze o divné pohledy a poznámky. Jak je to možné – žena v dílně? Ona umí vyměnit kolo? Ví, k čemu slouží šrouby? Zvykla jsem si a nevěnovala tomu pozornost. Prostě jsem dělala svou práci a hlavně mě to moc bavilo. Cítila jsem se oceněná svým šéfem, který mě opakovaně odměňoval prémií za perfektně provedené zakázky.
Postupem času se mezi mnou a Karolem začala probouzet náklonnost. Vyprávěl jsem mu o sobě, nezůstal mi nic dlužen. Byl to vdovec, který velmi brzy přišel o milovanou ženu a necítil se na to, aby navazoval nový vztah. Trávili jsme spolu hodně času po práci, chodili jsme na procházky, do kina a do restaurací. Postupem času se náš vztah přesunul i do ložnice, kde jsem konečně cítila, že někdo bere ohled na mé potřeby.
Zamilovala jsem se a s vzájemností. Byla jsem šťastná snad poprvé v životě! Charles se o mě staral a já o něj. Převzala jsem některé jeho papírové povinnosti ve firmě, protože ke mně měl velkou důvěru. Časem jsem přestal fyzicky pracovat v dílně a stal jsem se vedoucím. Sakra, ale já to miloval! Měl jsem na to talent.
K úplné spokojenosti mi ale ještě chybělo vyrovnání se s minulostí. Rozhodla jsem se jít do svého starého domova a osobně předat manželovi žádost o rozvod. Když jsem přijela, našla jsem dům v hrozném stavu. Všude špína a zápach, rozházené věci, neumyté talíře. Podlaha už mnoho měsíců neviděla prostředek na mytí nádobí. Ale co je mi vlastně po tom?
Když mě Rysiek uviděl, nejprve nepoznal člověka, který zaparkoval na jeho dvoře udržované SUV. Ano, vypadal jsem jinak. Konečně jsem byla upravená žena v krásných šatech, která si byla vědoma své hodnoty. Manželovi a synovi spadla čelist. Mám podezření, že čekali, že budu žít pod mostem jako nějaká hrouda a brzy se k nim vrátím se staženým ocasem. A tady bylo takové překvapení!
Jsem ráda, že jsem měla odvahu udělat ten krok a změnit svůj život o 180 stupňů. Naštěstí jsem k tomu odvahu měl. Charles je můj partner, rádi spolu trávíme čas v práci i mimo ni. Nyní jsem šťastně rozvedená a možná se brzy znovu vdám? Cítím, že mám před sebou ještě spoustu dobrých věcí v náručí toho pravého.
