Mému otci je už přes sedmdesát let a já jsem vyrůstal jen s ním. Matka nás opustila, když jsem byl ještě dítě, a odešla žít s jiným mužem. Táta jí nezůstal nic dlužen a rychle si domů přivedl mladou ženu se synem o několik let mladším než já.
Rodiče se dohodli, že budu střídavě s jedním a druhým. A tak jsem čtrnáct dní bydlel u maminčiny nové rodiny a další dva týdny v rodinném domě.
Nevlastní otec na mě byl hodný, neprojevoval mi žádnou náklonnost, ale o všechno se postaral a podal mi pomocnou ruku, když bylo potřeba. Na druhou stranu můj nevlastní bratr, který žil s mým otcem, mi dělal doma peklo. Kradl mi věci, ničil mi oblečení a schovával učebnice. Jen já vím, jak moc jsem kvůli němu trpěl.
Otci jsem všechno říkal, ale nebylo to nic platné. Žil pod diktátem své nové ženy. A i když mi chtěl pomáhat a zastávat se mě, dříve nebo později vzal noviny a zavřel se ve svém pokoji. A s každou mou stížností jsem propadal ještě víc.
Naštěstí jsem to přežil. Zatnul jsem zuby a pilně studoval. Díky tomu jsem se dostal na polytechniku a nyní pracuji jako vedoucí výroby. Už jsem si pořídil dům a dokonce i malý pozemek. Mám také manželku a malou dcerku. Ale to není to nejdůležitější… Můj otec je už starý, trpí aterosklerózou a už několikrát podstoupil operaci srdce. Stále žije s mou nevlastní matkou a nevlastním synem. A i přes svůj pokročilý věk nesní o tom, že by odešel z domova. Má se dobře – pracuje jen na částečný úvazek, za nic neplatí a obědy mu nosí až pod nos.
Asi před týdnem mi otec zavolal, abych se k němu naléhavě dostavila. Vzal mě za ruku a odvedl do pokoje. Ukázalo se, že se rozhodl předat celý dům a několik pozemků mému nevlastnímu bratrovi. Jak se vyjádřil, byt potřeboval víc a já už jsem se v životě prosadil. Měl jsem od něj dostat jen jeden malý pozemek u lesa, kde není ani přístup k elektřině.
Škoda jen, že otec už zapomněl, kdo ho pokaždé navštívil v nemocnici nebo mu koupil drahé léky… Nejsem chamtivá na peníze, žiju si na dobré úrovni. Ale nesnesu to ponížení, které mi způsobuje vlastní otec.
Pokud ano, ať se nyní ve všem spoléhá na podporu svého pěstouna. Takto se chová otec, který si váží úsilí svého dítěte? Celé dětství jsem byl utlačován svým bratrem, děkoval jsem Bohu, že jsem se odstřihl a zařídil si život sám, a můj otec nemá ani výčitky svědomí, že to byl on, kdo mě vystavil tomuto utrpení.
