Gosia byla v kuchyni a vařila večeři, když najednou uslyšela zvonek u dveří. Hned ji napadlo, že to se asi její syn vrací ze školy dřív, a byla ráda, že už je večeře skoro hotová, takže se stihne najíst před fotbalovým tréninkem.
Když otevřela dveře, ve dveřích skutečně stál její syn, ale v ruce držel balíček. Ze zvědavosti se hned zeptala na jeho obsah. Syn jí odpověděl, že cestou potkal maminčinu kamarádku tetu Zosiu, která ho požádala, aby dal mamince dárek k narozeninám, a slíbil, že se v sobotu zastaví na čaj, jak byl pozván.
Zatímco syn obědval, Gosia se rozhodla podívat se, co jí Zosia dala. Když krabici otevřela, byla velmi překvapená, protože uvnitř byla váza, úplně stejná jako ta, kterou dala své druhé kamarádce Martě.
Gosia, Zosia, Natalia a Marta jsou kamarádky od dětství. V poslední době se vídaly méně často, protože každá z nich měla děti a spoustu povinností, ale rozhodly se sejít na oslavě Gosiiných 40. narozenin. U Gosie doma bylo ten den velmi veselo, každá z žen si toho měla tolik co říct a těšily se ze vzájemné společnosti. Po několika desítkách minut setkání si Gosia uvědomila, že zapomněla dát darovanou kytici do vody, a tak naplnila novou vázu a odnesla ji i s květinami do obývacího pokoje.
– Kde jsi tu vázu vzala? – zeptala se viditelně dojatá Marta.
– To je velmi dobrá otázka, taky by mě to zajímalo. – dodala Natalia.
Najednou se všichni začali smát, když si uvědomili, co se právě stalo.
– Myslím, že je čas, abychom se všichni přiznali. – prohlásila Zosia a rozplakala se smíchy.
– Myslím, že to všechno začalo u mě – řekla Marta – tuhle vázu jsem si vzala z práce, protože jsme jich od zástupce dostali několik, a dala jsem ji Gosi k Vánocům.
– To je pravda – potvrdila Gosia – Ale v té době jsem bydlela v garsonce, neměla jsem moc místa a navíc jsem věděla, že Natalia miluje krystaly, tak jsem se rozhodla ji předat dál, protože u mě by se na ni ve skříni jen prášilo…
– A tak se ocitl v mé skříni,” prohodila Natalia, “a protože jsem mistryně v kupování dárků na poslední chvíli, dala jsem ho Zosi k jejím jmeninám, protože jsem neměla čas koupit nic jiného.
– Dostala jsem tuhle vázu, ale abych byla upřímná, hned jsem ji dala do krabice a odnesla do sklepa. Musela jsem ji schovat před tchyní, která je posedlá krystaly. Kdyby ji viděla, musela bych si vyslechnout hodinové vyprávění o její sbírce, a protože jsem to slyšela už tisíckrát, nemohla jsem si to dovolit, chápete. – vysvětlila Zosia.
– Nelži mi a přiznej, že se ti to nelíbilo.” Natalia se zasmála.
– Budu upřímná, nebyla jsem její největší fanynka, a tak jsem se rozhodla, že ji daruji Gosi – odpověděla.
– A tak je dnes u nás, na mém stole, a vrací se ke svému právoplatnému majiteli – řekla Gosia a podala vázu Martě.
– Ale ne, vrátila se k tobě, takže by měla být u tebe – odpověděla Marta – Kromě toho, nenarušujme přirozený tok, kdo ví, třeba se vrátí k někomu z nás…
