Moje matka zemřela, když mi bylo pět let a mé mladší sestře pouhé dva roky. Otec se rozhodl, že nás sám neuživí, a hned se podruhé oženil.
Moje nevlastní matka s námi vycházela dobře, dokonce jsme jí časem začali říkat mami. Všechno bylo v pořádku, dokud otce nepotkal stejný osud jako matku. V té době nám se sestrou bylo něco málo přes dvacet let. Zdálo se, že jsme dospělé, ale smutek a slzy nás dlouho neopouštěly.
Macecha se rozhodla, že celý dům patří jen jí. Její sestra už byla vdaná, a tak jen v klidu žila v domě svého manžela a nechtěla se pouštět do hádek, protože měla mít dítě. Chápu to, sama bych udělala totéž, kdybych měla možnost koupit další byt.
V důsledku toho jsem se musel sbalit a pronajmout si malý byt na okraji města, protože mě nevlastní matka nenechala bydlet v rodinném domě. Neustále dávala kufry za dveře a vyhazovala věci z okna. Upřímně řečeno, bylo nad moje síly, že jsem té ženě říkala máma. Takhle na lidi působí peníze?
Všechny pokusy o komunikaci s ní selhaly. Nabídla jsem jí, že jí prodám svůj podíl na domě, že se ho vzdám, pokud mi macecha na oplátku pomůže koupit jiný byt, nebo dokonce bydlet spolu. Nebylo by jí lépe, kdybych byl nablízku? Její zdravotní stav se s léty také neposiluje, brzy bude potřebovat pomoc.
Zatím vyměnila všechny zámky a ignoruje soudní obsílky. Naše hádky trvají, nebudu lhát, už přes dva roky. Během té doby se mi narodila neteř a já jsem si našel lásku. Tímto způsobem chci dívku pozvat do krásného domu, ne do malého bytu s vrzajícími parketami.
Chceš mi snad říct, že musím pracovat a vydělávat si sám? – Snažím se ze všech sil, možná si brzy vezmu hypotéku, i když stále doufám v pochopení od ženy, která mi kdysi nahradila mou nejdražší osobu – mámu.
