Ve své rodné vesnici jsem nebyl deset let, protože jsem neměl důvod se tam vracet od té doby, co jsem přišel o matku. Posledních 18 let jsem žila v zahraničí, v Německu, a nyní jsem se rozhodla prodat náš dům ve vesnici, protože stál prázdný a dvůr byl zarostlý plevelem. Už jsem si našel potenciální kupce a přijel jsem se s nimi sejít a vše vyřídit, ale na místě se stalo něco, co mě přimělo změnit plány.
Chodila jsem s jedním klukem z naší vesnice – naše matky byly kamarádky, takže jsme se znali už dlouho, ale až po několika letech mezi námi něco zajiskřilo. Andrew byl o čtyři roky starší než já. Plánovali jsme se vzít a žít šťastně až do smrti, ale já jsem studovala na univerzitě a chtěla jsem ji nejdřív dokončit a pak se vrátit na vesnici a založit rodinu.
Každý víkend jsem se vracela domů a trávila čas společně s Andrewem. Jednou jsem přijela, ale Andrew pro mě nepřijel. Kromě toho jsem si všimla, že se na mě ženy v autobuse divně dívají a šeptají si. Cestou jsem potkala další sousedku, tetu Vandu, která se na mě soucitně podívala a podivně mě nazvala “chudáčkem” s tím, že takové věci se stávají.
Nechápal jsem, co se děje. Doma jsem se zeptala matky a ta mě požádala, abych si sedla, a řekla mi, že Andrew plánuje svatbu a že dcera předsedy vesnické rady s ním čeká dítě.
Matka se mi to bála říct, protože nevěděla, jak na to budu reagovat. Teta Anna, Andrewova matka, byla také velmi smutná z toho, že to takhle dopadlo. Dodala jsem si odvahy a šla si s Andrewem promluvit. Ani se neomluvil, jen řekl, že mě musí opustit, protože teď má lepší vyhlídky s ní než se mnou.
Nezbývalo mi nic jiného než se s tou situací smířit, i když, abych byla upřímná, málem mě to zabilo. Po maturitě se mi naskytla možnost odjet za dalším vzděláním do zahraničí a já se rozhodla, že by to mohlo být dobré východisko z mé situace.
Před deseti lety mi zemřela matka na rakovinu a od té doby jsem na rodinný dům vůbec nemyslel. Teď jsem se na dům dívala a jen stěží jsem zadržovala slzy. uvědomila jsem si, že kdybych ho prodala, navždy bych se odřízla od místa, kde jsem se narodila.
Když jsem zamyšleně procházel svým sídlištěm, náhodou jsem potkal Andrewovu matku. Svou tetu Annu jsem sotva poznala, protože za tu dobu, co nás dělí, velmi zestárla. Přistoupil jsem k ní, pozdravil ji a ona mi řekla, že ji její syn a jeho žena prakticky vyhazují z domu.
Tehdy mě napadla skvělá myšlenka – navrhla jsem tetě Annie, aby se nastěhovala ke mně. Měla velkou radost a hned souhlasila, a myslím, že by se ten nápad líbil i mé matce. Koneckonců, zachovaly bychom si svůj dům a zároveň bychom pomohly dalšímu člověku.
Co se týče Andrewa, jsem dokonce ráda, že to takhle dopadlo a že nejsme spolu. V Německu na mě čeká muž, který mi už několik let navrhuje sňatek, ale já jsem stále váhala, protože jsem se nedokázala odpoutat od minulosti. Mám v plánu udělat doma malou rekonstrukci a vrátit se do Německa, abych si konečně dala do pořádku osobní život.
