S manželem Christopherem jsme již v důchodu a máme dvě dospělé děti. Náš život nikdy nebyl jednoduchý. Seznámili jsme se ve třetím ročníku na univerzitě, naším prvním domovem byla internátní škola, kde se narodil náš nejstarší syn Michael. Později jsme se stěhovali z bytu do bytu, což bylo se dvěma malými dětmi velmi obtížné. Christopher se pak vzdal práce a odjel do zahraničí, abychom si mohli koupit vlastní byt. Sama se dvěma dětmi a v pronajatém bytě jsem sotva vycházela s penězi. Na všechno jsme šetřili, abychom konečně mohli mít vlastní bydlení.
Tím jsme se ale nezastavili. Když jsme si uvědomili, jak těžké je žít v cizím bytě, rozhodli jsme se, že našim dětem zajistíme alespoň minimální vlastní koutek. Krzysztof pracoval několik let v zahraničí a nám se podařilo sehnat peníze na jednopokojový byt pro Michala. Stejnou částku jsme věnovali naší dceři Kateřině, když se vdávala.
Děti odešly do různých měst: Michal se usadil v Krakově a časem si otevřel velmi výnosný obchod. Katarzyna bohužel takové štěstí neměla. Žila s manželem a dětmi na Podkarpatsku. Zeť bohužel zemřel a dcera předčasně ovdověla. Po manželově smrti ji tchyně vyhodila z domu. Trvala jsem na tom, aby šla s vnoučaty bydlet k nám. Náš dům je malý, ale je mnohem lepší než na ulici.
A na začátku července jsem měla narozeniny, přijel syn z Krakova. Překvapilo mě, že mi nic nedal, to se mu vůbec nepodobalo. Nejsem chamtivá, jen mi vždycky něco přinesl. Říkala jsem si, že syn má teď možná nějaké finanční potíže, protože je taková doba, všichni to teď mají těžké.
Ale druhý den mi syn řekl, abych se připravila, protože mi chce něco ukázat. Nevěděla jsem, co má na mysli, ale sedla jsem do auta a jeli jsme.
Jeli jsme k nějakému moc krásnému domu.
– ‘Synu, koupil sis dům? – Zeptal jsem se.
Michael se usmál a řekl: “Mami, tohle je dárek ode mě pro tebe a tátu. Chci, abyste žili pohodlně. Kasia tu bude moci bydlet i s dětmi, protože je tu dost místa pro všechny.”
Byla jsem tak dojatá, že jsem se nezmohla na slova. Dům je obrovský a má hodnotu, jakou si ani nedokážu představit.
Michael se rozhodl, že nám chce touto cestou poděkovat za všechno, co jsme pro něj udělali, když má teď tuto možnost.
Jsem tak dojatá, že to jen stěží dokážu vyjádřit slovy. Přeji všem takové krásné děti!
