Byli jsme obyčejná, průměrná rodina. Tchyně si začala prohlížet náš dům. Byl malý, ale útulný. V přízemí byl obývací pokoj a ve druhém patře ložnice, herna a pokoj pro dítě.
Manželova matka nás navštívila na víkend, zůstala u nás přes noc a zase se vrátila do města. Zdálo se, že nic zlého není předurčeno, ale najednou se vrátila se zavazadly! Manžel mi klidným tónem řekl, že od toho dne bude jeho matka bydlet s námi.
Mé rozhořčení neznalo mezí, proč se mě nikdo nezeptal, jestli souhlasím, nebo ne? Vždyť já jsem hostitelka tohoto domu. Manžel se tak nějak rozhodl sám a tvrdil, že to pro mě bude jednodušší, protože se o dům bude starat moje matka.
Argumenty, které jsem manželovi předložila, ho nezajímaly, protože tchyně nasadila citové vydírání – plakala a opakovala, že brzy umře a nechce trávit své poslední dny sama. Věděla jsem, že je to žena, která používá citové triky, ale můj milý jí na to skočil. Umístili jsme ji do dětského pokoje, protože jsme v domě neměli žádné volné místnosti.
Vařila jídlo, ale já se ho ani nedotkl. Ráno jsem pil jen kávu, a to mi stačilo. Naše dcera ráda jedla babiččiny palačinky, stejně jako její manžel. Tchyně se také starala o úklid, když jsme byli v práci. Po náročném dni jsem si mohla udělat čas jen pro sebe a odpočívat, začínalo mě to bavit.
Jednou jsem onemocněla a zůstala doma a tchyně o tom nevěděla. Když manžel odvedl naši dceru do školky, někomu zavolala. Poslouchala jsem každé slovo, protože herna sousedí s naší ložnicí. Tchýnina slova zněla:
“Jsem otrokyně, Popelka. Ráno vstávám a vařím všem snídani a královna ani nevychází z pokoje. Pak všechno sní a jde do práce, zatímco já začnu prát a uklízet. Je to taková lenoška! Stydím se, že tě k nám vůbec zvu.
Můj syn – hodný chlapec, vydělává peníze, ale vzal si hloupou ženu. Hlídám vnučku, připadá mi, že je rozmazlená. Musíme si se synem promluvit, udělat tajně testy DNA. Ta holka se zmocnila mého syna a teď sedí na trůně!” “To je pravda,” řekl jsem.
Byl jsem v šoku. Dlouho poslouchala rozhovor s kamarádkou o jejím životě. Pak jsem ovládla své emoce, vstala z postele a sešla dolů. Tchyně byla v šoku, když mě uviděla, a uvědomila si, že jsem všechno slyšela. Večer jsem se cítila ještě hůř a tchyně toho využila. Když se můj manžel vrátil z práce, začala rozhovor:
“Synu, dlouho jsem trpěla, ale srdce matky není z kamene. Kde jsi ji našel? Celý den nevychází ze svého pokoje, jen disponuje tvými penězi. A já jsem tu jako služka!”
Myslela jsem, že mě manžel bude bránit, věděl přece, že jsem nemocná, a naše platy byly stejné, dříve jsme se o domácí povinnosti dělili rovným dílem. Ale jak jsem se mýlila!
Ani jsem se nerozhodla jít na večeři, jen jsem poslouchala, jak tchyně přesvědčuje manžela, aby si nechal udělat test DNA. Nesnažila jsem se bránit, jen jsem si sebrala věci, vzala dceru a odešla do svého bytu. Naštěstí ten měsíc nájemníci z vedlejšího bytu odešli! Tehdy jsem se definitivně rozhodla, že se k manželovi nevrátím. Bylo mi tak bolestně a smutně, že jsem nenacházela slov. Desítky bezesných nocí a slz, a teď už jsem se do toho pekla nechtěla vrátit. Po rozvodu jsem nepožádala o výživné, abych se nemusela s těmi nepříjemnými lidmi zabývat.
O rok později jsem potkala nového muže. Zlomil mi srdce a nebál se převzít odpovědnost za cizí dítě. Brzy se budeme brát! Moje dcera mu říká tati, protože můj bývalý manžel s ní vůbec neudržuje kontakt, považuje ji za cizího člověka.
Jednoho dne jsem bývalého manžela potkala na ulici. Začal mi vyprávět něco o chybách mého mládí, ale já ho nechtěla poslouchat. Později mi kamarádka řekla, že si tchyně přivedla do jeho domu spolubydlící a teď tam žije jako host otec mé dcery. Bydlí v herně a živí rodinu.
Je mi ho líto, chtěl náš vztah napravit, ale já nehodlám stoupnout na stejnou drnovou půdu. Mám novou lásku a nový život, minulost zůstane minulostí.
