Můj bývalý manžel mi už téměř rok znovu volá a žádá mě, abych mu odpustila a dala mu šanci vše napravit. Já to však nepotřebuji.
Téměř před rokem se se mnou rozešel, protože náhle zjistil, že jeho bývalá přítelkyně porodila dítě. Tvrdila, že je to jeho syn, a tak se rozhodl, že se se mnou rozvede a nastěhuje se k ní. Teď se ukázalo, že to všechno byla lež a dítě s ním není nijak příbuzné. Byl to jen pokus, jak si vylepšit život.
S Michaelem jsme se seznámili, když už jsem měla dítě a byla jsem vdova. Mé dceři byly v té době skoro dva roky, ale Michal se její přítomnosti nebál.
Žili jsme spolu rok, sledovala jsem, jak na něj dcera reaguje, jak se o ni stará, byli jsme s naší situací spokojeni. Dcera mu začala říkat tati.
Vzali jsme se a žili šťastně dva roky. Samozřejmě byly hádky, ale která rodina je nemá? Většinu času bylo všechno v pořádku. K mé dceři se choval jako k vlastní a ona ho měla moc ráda, protože neměla skutečného otce.
Plánovali jsme spolu dítě, až půjde dcera do školy, protože Michael si syna opravdu přál.
Ale téměř před rokem se najednou začal vzdalovat, uzavřel se do sebe a nechtěl se svěřovat s tím, co se děje. Když jsem ztratila naději, že se mi podaří najít důvod jeho chování, řekl mi celý příběh sám.
Ukázalo se, že ho kontaktovala jeho bývalá přítelkyně, se kterou dříve žil. Řekla mu, že je těhotná a že dítě je jeho. Byla to šokující zpráva. Rozhodl se tedy, že se se mnou rozvede, aby začal nový život a zajistil dítěti normální rodinu.
Proč ale čekala tolik let? Chlapci jsou nyní asi čtyři roky. Nepotřeboval snad normální rodinu už dříve? Vyvstalo mnoho otázek.
“Mám tam syna, nemůžu odejít, je mi to líto,” řekl Michael a odešel.
Překvapilo to mě i dceru, která se k němu chovala jako k otci. Ranilo to nejen mě, ale i ji.
Od jeho odchodu uplynul téměř rok. Za tu dobu jsem se se situací téměř vyrovnala a dcera na něj přestala myslet.
Pak se Michael znovu objevil na našem prahu. Říkal, že s bývalou přítelkyní spolu žili jen krátce, pak se jen hádali. Tvrdil, že s ní žije jen kvůli synovi.
Během jedné z hádek však jeho bývalá přítelkyně, snad v návalu emocí, prozradila, že chlapec není jeho syn. Později se to snažila ututlat, ale Michael se rozhodl nechat si udělat test otcovství. Poté, co se potvrdilo, že dítě není jeho příbuzným, sbalil si věci a odešel. Nyní mě žádá o odpuštění.
Pořád k němu něco cítím, a kdybych byla sama, asi bych mu odpustila a vzala ho zpátky. Nechci však dceru vystavovat další citové bolesti.
Sotva se uklidnila, zapomněla na něj, a teď se jí to všechno vrací? Pokud má další bývalou přítelkyni s dítětem, odejde ode mě a mé dcery znovu? Proč bych měla takhle riskovat?
Rozhodla jsem se už dávno, ale Michael se stále omlouvá, volá, píše, snaží se s dcerou mluvit a vysvětlit jí situaci. Já to však nechci. Moje dcera už s ním nemá nic společného.
Nechci, aby moje dítě ztratilo důvěru v lidi kvůli muži, který pro ni byl nejdřív “táta” a pak prostě odešel, aniž by se zeptal, jak se cítí.
