Hanna dlouhá léta pracovala ve slunné Itálii. Během této doby pečlivě střádala úspory. Její děti vyrostly a každé z nich začalo vést svůj vlastní nezávislý život.
O matce se zmiňovaly jen zřídka, když byla v zahraničí. Kdykoli se však vrátila do Polska, srdečně ji zvaly do svých domovů, protože věděly, že žena nepřijde s prázdnýma rukama. Byla zdrojem dárků pro vnoučata a finanční podpory pro děti. Kdykoli děti dostaly, co si přály, byl matčin návrat do Itálie jedním z očekávaných okamžiků. Nikdo si nepřál, aby s nimi matka trávila příliš mnoho času.
Tyto návštěvy v Hanně vždy vyvolávaly pocit smutku. V hloubi jejího srdce se vždy skrývala myšlenka, že jí později v životě nikdo nebude chtít pomoci. Nechtěla svým dětem ztrpčovat život. Jejím jediným zdrojem radosti byla krásná stará chalupa, kterou zdědila po rodičích.
V Itálii však potkala Petra, bratra své přítelkyně. Tomu se Hanna líbila a vždy se těšil, až ji znovu uvidí. Hannina rodina o tomto citu neměla tušení a ona neměla chuť se o tyto podrobnosti dělit, navíc o ně nikdo nejevil zvláštní zájem. Děti viděly jen peníze a zbytek byl nepodstatný.
Žena si však situaci rychle uvědomila a prakticky okamžitě začala šetřit, místo aby všechny vydělané peníze utratila za děti. Po posledních návštěvách si Hanna uvědomila, že se jí už nikdo v zemi nevěnuje. Na druhou stranu jí Peter opakovaně navrhoval, aby se do Itálie přestěhovala natrvalo. Předtím se obávala, že kvůli rodině a blízkým v rodné zemi nebude moci v zahraničí zůstat, ale nakonec byla ochotna na Petrovu náklonnost reagovat.
V zahraničí byla Hanna přivítána Petrovou rodinou s otevřenou náručí. Měla milujícího partnera a věrné přátele, kteří se zajímali o její život a vždy se smutně loučili, když se musela vrátit ke svým dětem a vnoučatům. A když se Hanna vrátila, vřele ji vítali a ptali se, co se stalo během jejího pobytu v Polsku. A stojí za to mluvit o tom, jak byl Piotr šťastný, když se dozvěděl, že jeho milovaná je připravena strávit s ním zbytek života?
Hanna se rozhodla, že je čas žít sama za sebe. Bylo jí jedno, co říkají její děti a přátelé. Čas neúprosně plynul a ještě toho bylo tolik, co bylo třeba udělat. Měla už dost neustálých zklamání, trápení a starostí. Byla připravena oddat se okamžikům radosti a lásky.
Co si myslíte o volbě, kterou Hanna učinila?
