Není se čím chlubit, když muž začne postrádat vitalitu a místo starého Dona Juana se začne podobat svému dědečkovi. Pro některé chlapy je to tragédie! Pokud byli navíc dříve králi života a měli to se ženami v malíčku, je náhlá změna situace jako zemětřesení, ze kterého se nemohou vzpamatovat.
Přesně to se stalo mému dobrému příteli Michaelovi, šedesátiletému řidiči, který odešel do důchodu a právě si zvyká na nový životní styl.
Michal je vdovcem už deset let.
Žije sám v pohodlném domě M-3, jezdí dobrým autem a pravděpodobně si nic neodepře. Není to nijak výjimečně pohledný muž, ale i tak je oblíbený, protože ženy oceňují finanční nezávislost případného partnera, a Michal také nemá žádné děti, takže se nemusí s nikým o nic dělit.
Proto k němu létají jako med a vždy je u něj věnec dam připravených povečeřet a zůstat na snídani. Mohlo by se zdát, že zralé dámy jsou zdrženlivé a nemají takovou chuť divočit, ale není to pravda. Tyhle Michaelovy známosti jsou svobodomyslnější a nerozvážnější než mnohé puberťačky!
Michal pro mě byl a je věštec a autorita v mužsko-ženských záležitostech, protože se musím přiznat, že v tomto oboru nemám mnoho zkušeností. Po rozvodu jsem zažila jen jedno delší dobrodružství a několik letmých románků, což za patnáct let svobodného života není mnoho.
Ženy mám rád, baví mě a rád bych se s nějakou zapletl natrvalo, ale jsem opatrný. Někdy si říkám, že pustit si takhle domů babičku, aniž bych si to pořádně rozmyslel a poznal ji, je hodně lehkomyslné. Zvlášť když už nejsem tak mladá a nemám velkou povahu.
Tento poslední důvod je nejdůležitější, takže když jsem se setkal s Elisabeth, rozhodl jsem se požádat Michaela o radu. Ela se mi líbila, byla veselá, temperamentní, dávala mi najevo, že by si přála bližší intimitu, a někdy mě dokonce zřetelně provokovala k odvážnějšímu jednání.
Souhlasil jsem, že si s Michalem promluvím, vypili jsme každý sklenku koňaku, a když se mi rozvázal jazyk, řekl jsem, že bych chtěl být odvážnější, mít víc erotické fantazie a hlavně se nebát, že jako milenec v poslední chvíli selžu.
Měl bych se svěřit takovému mladému doktorovi?
– V čem je problém? – Slyšel jsem. – Kup si modré pilulky a budeš v pořádku. Nejen tato Ela, ale žádná žena ti neodolá. A ty konečně poznáš, jak krásná může být láska, protože promiň, kamaráde, ale doteď jsi byl spíš oběť než dobyvatel. Je načase to změnit!
Samozřejmě mi poradil, abych si udělal několik základních vyšetření, EKG, krevní tlak, cukr, cholesterol, a teprve potom se rozhodl pro podporu. Já jsem se však nějak styděl jít za svou praktickou lékařkou a říct jí o těchto plánech, zvlášť když to byla mladá a velmi hezká dívka, tak jak bych se jí mohl svěřit se svými potížemi s potencí?
Jednoduše jsem se s Michaelem dohodl, že mi dá jednu nebo dvě modré pastilky na vyzkoušení.
– No, vlastně proč ne? – souhlasil. – Jsi silný jako kůň, z ničeho ti není špatně, vylezeš schody, aniž by ses zadýchal, proč by ti měla taková maličkost ublížit? Dobře. Koneckonců, od čeho jsou přátelé?
Všechno bylo naplánované a domluvené. Ela přijala pozvání na večeři a dokonce se sama zeptala, kdo ráno donese rohlíky, což jasně naznačovalo, že plánuje opojnou společnou noc.
Řekla také, že sleduje jistý televizní pořad, kde radí, co jíst při milostných večeřích, a že podle těchto rad připraví fantastická jídla a postará se o náladu. Potěšilo mě to, protože je přece dobré vědět, že ne všechno závisí na muži.
Večer konečně nastal. Bylo tam dobré víno, květiny ve váze, svíčky. Spolkla jsem modrou pilulku podle Michalových pokynů: ne příliš pozdě a ne příliš brzy. Nečekala jsem, že Ela, která o afrodiziakách slyšela v televizi, koupí a připraví mořské plody, které organicky nesnáším.
Posadila mě hned vedle talíře s ústřicemi.
Kdybych to věděla, udělala bych cokoli, abych jí v jejích kulinářských experimentech zabránila, ale neudělala jsem to, protože všechno připravila doma a přinesla mi to připravené k servírování.
Byly tam mušle a ústřice. Servírované znamenitě, s chutí, v krásných miskách. Měla jsem být nadšená, ale jakmile jsem vyšla do salonu, zarazil mě ten pro mě příšerný zápach, který nedokážu popsat jinak než jako odporný a dusivý.
Měla jsem hned protestovat a prohlásit, že to jíst nebudu, ale Ela byla na sebe tak pyšná, tak roztomilá a rozhodně výřečná, že jsem zmlkla a jen se hloupě usmála na znamení, že jsem údajně nadšená.
Začal jsem se modlit, abych se nepozvracel, abych si stál za svým a vypadal jako poslední hřebec a prosťáček. Myslel jsem si, že když se umrtvím alkoholem, nějak to ustojím, a tak jsem postupně vypil dvě skleničky vína, které mi také přinesla Ela.
Bylo bílé a velmi suché, přesně takové, jaké nesnáším. Sotva Ela odešla pro něco do kuchyně, rychle jsem vypil další skleničku a pak ještě jednu v domnění, že takhle zastavím hrozící katastrofu.
Bohužel jsem ji nezastavil, i když jsem byl stále velmi statečný, protože jsem se postaral až o třetí ústřici. Svět se zavrtěl, životní aktivity náhle ustaly a pak se vrátily se zvýšenou silou. Navíc si myslím, že modrá pastilka začala působit, ale podivně, protože nepůsobila na to, na co bylo třeba působit, ale na mé srdce, které začalo nerovnoměrně a silně bušit.
Umíral jsem a ona byla uražená
Až do chvíle, kdy jsem se pokusil vstát ze židle a letět na záchod, si pamatuji všechno, jen ne pak – tmu a prázdnotu!
Ela se mě nejdřív snažila zachránit sama, záchranku zavolala, až když jsem se přestal třást a ztuhl jako mrtvý. Odvezli mě do nemocnice, kde jsem strávil celý následující den. Asi nejhorší v mém životě!
Lékaři mi řekli, že je mi opravdu špatně a že to má několik příčin: alkoholové opojení, potravinová intolerance na mořské plody a tableta, která mě měla přenést do ráje – což se málem stalo, jenže v pravém slova smyslu.
Elizabeth neměla pochopení, i když jsem jí neřekl všechno. Cítila se uražená, ponížená a zesměšněná, takže se mnou nechtěla mluvit, když jsem se jí snažil omluvit.
Musím upřímně přiznat, že jsem do té omluvy nevložil tolik úsilí, protože se stalo něco zvláštního: zatímco jsem takhle seděl za stolem s vírem v hlavě a bouří v žaludku, Ela mě najednou přestala mít ráda.
Nevím, kolik prášků bych musel spolykat, abych v ní vyvolal nějaké nadšení pro sex. Chtěl jsem jen, aby zmizela z mého domu, abych mohl zalézt do koupelny a zapomenout na celý svět s ní, ústřicemi, mušlemi, krevetami a velmi suchým vínem.
Možná kdyby mě tolik nepodporovala v jídle, kdyby mi nepodstrkovala ty talíře a neříkala mi, kolik zinku a selenu ty hnusy mají a jak mi to v lásce prospěje… Možná bych se na ni tehdy díval jinak, ale od té doby, kdykoli si na ni vzpomenu, je mi zle. Vím, že je to milá a veselá žena, ale ne pro mě.
Michael na mě naléhá, abych to zkusil znovu, jen s jinou ženou a podle svých vlastních podmínek, ale já se neodvážím. Co když to zase nevyjde? Ženy jsou nevypočitatelné a náročné, chtějí ohnivého milence a romantického trubadúra v jednom. A nejlépe také někoho s vysokým důchodem!
Michal říká, že tato očekávání se dají zvládnout, protože každá žena dříve či později sníží laťku, ale cesta od dříve k později může být dlouhá a člověk ji nemusí zvládnout. Takže si pořád říkám, jestli to vůbec stojí za to riskovat.
