Můj syn mě chce dát do domova důchodců, protože neví, kolik mám majetku. Mohl by počítat se solidním dědictvím, a ano…..

Nikdy by mě nenapadlo, že v mém životě nastane chvíle, kdy mě někdo, koho jsem milovala a vychovávala, bude chtít předat do domova důchodců. Je to opravdu deprimující zážitek.

Můj syn, zdá se, aniž by se zamyslel nad mou situací, rozhodl, že jediným východiskem je předat mě do domova důchodců. Netuší, jak mě to poškodí, jak je mi toto místo cizí, jak moc chci strávit stáří mezi svými čtyřmi stěnami.

Můj malý, stísněný kout, kde momentálně bydlím, rozhodně není ideální. To je fakt. Ale moje snacha a syn nevědí, že můj život se skládá z něčeho víc než jen z těchto skromných čtyř stěn. V tajnosti před nimi skrývám další dva byty, které už léta pronajímám. Byl to můj tajný zdroj příjmů, něco, co jsem si nechával jen pro sebe. Nikdo kromě mé zesnulé ženy o tom nevěděl; byla to moje investice do budoucnosti.

Nejsem bohatý člověk, ale vždycky jsem mohl pracovat a hospodařit tak, abych něco vydělal. Před dvaceti lety jsem se rozhodl koupit tyto nemovitosti, abych finančně zabezpečil svou ženu a syna. Tehdy mě nenapadlo, že manželka odejde jako první.

Skutečnost, že jsem se pustil do pronájmu bytů, jsem vnímal jako formu spoření do budoucna. Každý vydělaný halíř jsem ukládal na spořicí účet, abych se zajistil na další roky.

Teď, když se situace vymkla kontrole, se cítím zdrcený. I když se mi v současné době daří dobře, jsem závislá na pomoci své snachy a syna. Jsou mi oporou, vozí mě k lékaři, obstarávají další nákupy. Po odchodu mé ženy, která vždy vařila, byly mé kuchařské schopnosti vystaveny velké zkoušce. Nyní mi jídlo dodává snacha. Za jejich pomoc samozřejmě platím, ale nedávno mi řekli, že mi budou muset zajistit místo v domově důchodců, protože je pro mě stále těžší zvládnout to sám.

Přemýšlím, jestli jim mám sdělit pravdu o svém majetku? Možná, že když budou vědět, jaké mám úspory, budou ochotnější mi pomoci? Možná by stálo za to jim říct, že když se o mě postarají a nechají mě v mém bytě, mohou počítat se solidním dědictvím, až tu nebudu? Na druhou stranu se ale obávám, že to do našeho už tak těžkého období vnese jen zmatek.

Můj syn je zřejmě přesvědčen, že mým jediným majetkem je malý byt, ve kterém momentálně bydlím. Neuvědomuje si, že mám něco víc, co by mohlo v budoucnu zlepšit kvalitu jejich života.

Nejvíce mě bolí uvědomění, že jsem v plánování budoucnosti nebyla vždy sama. Dříve to byl společný podnik, na kterém se podílela i moje žena. Teď, co nedělám, dělám sám se vším…..

Související Příspěvky