Dal jsem synům byt a sám jsem se přistěhoval do vesnice. Děti bydlely v bytě, zatímco já jsem studoval, a já jsem měl jistotu, že kluci tráví čas společně. Když si oba našli přítelkyně, byt jim začal být malý. Budoucí zeťové byli prostě nesnesitelní.

Je mi šedesát let a mám dva krásné syny – Matthewa a Michaela. Chlapci nyní studují na univerzitě. Staršímu je dvacet let. Své děti jsem porodila velmi pozdě, takže jsou pro mě nejcennějším pokladem mého života.

V mládí jsem odkládal finanční prostředky na budoucnost svých dětí. Neměla jsem manžela, který bohužel zemřel na rakovinu, když šli kluci do první třídy. Uvědomila jsem si, že musím dát svým dětem šanci na budoucnost, a tak jsem se rozhodla dát jim svůj dvoupokojový byt v centru města. Chlapci jsou už dospělí, takže musí žít odděleně. Snila jsem pro ně o plánech, ale bohužel jim nebylo souzeno, aby se naplnily.

Myslel jsem si, že děti nejprve dostudují, najdou si práci a teprve potom budou přemýšlet o rodině, ale moji synové měli pletky ještě předtím, než dostudovali, a už si našli své druhé polovičky.

Maria, Matthewova přítelkyně, mě oslovila hned. Byla velmi přátelská a pracovitá, kdykoli za mnou přišli, požádal jsem je o pomoc – ta holka se práce nebála. Naproti tomu z Olgy vane jen pokrytectví a chamtivost. Jakmile zjistila, že Michal má ve městě dvoupokojový byt, okamžitě se k němu nastěhovala. Matějovi se nelíbilo, že jeho bratr může žít se svou přítelkyní v bytě a on ne, a tak Marii pozval, aby se k němu nastěhovala.

Takto žili ve čtyřech a po nějaké době Maria otěhotněla. Olga také čekala dítě a brzy se stala babičkou dvou vnoučat. Zpočátku žily společně, jen občas Olga projevila svůj humor. Jakmile děti odrostly, začalo být oběma rodinám v bytě těsno a obracely se na mě se stížnostmi.

Zeťové mě obviňovali ze všech hádek. Jako bych za to mohla já! Koupil bych jim garsonku – všichni by byli šťastní, ale kde na to vezmu peníze? Nechci byt prodávat ani měnit! Koupili jsme ho s manželem společně, jak mu to můžu udělat? Myslela jsem, že synové budou v bytě bydlet a vyrůstat, dokud budou malí, a pak si na byt vydělají sami, ale ne, hned si založili vlastní rodiny.

Proč jsem tady já? Mám být zodpovědný za jejich životy?” Udělal jsem všechno pro to, aby moji synové mysleli na svou budoucnost, a teď stojím před volbou – zda se s dětmi pohádat, nebo rodinný byt prodat. A co byste v takové situaci udělali vy?

Související Příspěvky