Nyní je mi 42 let a během svého života jsem se mnohokrát pokoušel o usmíření s matkou. Bohužel se mi to nikdy nepodařilo, protože matka se mnou až do svých posledních dnů nemluvila. Nezmínila se o mně ani ve své závěti a veškerý svůj majetek odkázala mé starší sestře Marii. Když jsem však přijela do vesnice, sestra mě překvapila.

Před několika měsíci mi zemřela matka. Nemluvila se mnou od té doby, co jsem se oženil. Matka mého snoubence neschvalovala a řekla mi, abych ho opustila, a tvrdila, že nám nedá rodičovské požehnání.

Já jsem ji však neposlechla, protože jsem svého manžela milovala. Doufala jsem, že matka změní názor a vymění svůj hněv za milosrdenství. Bohužel se tak nestalo. Moje matka měla vždy velmi pevnou povahu, až tvrdohlavou.
Moji sestru a mě vychovávala pouze matka, která ovdověla, když jsme byly ještě malé. Matka neměla rodiče, kteří by jí pomohli, a podruhé se vdávat nechtěla a nebylo za koho.

Žili jsme na vesnici, kde bylo hodně práce, takže to matka neměla lehké. Možná proto měla tak těžkou povahu a nechtěla dělat kompromisy.

Nyní je mi 42 let a mnohokrát jsem se pokoušel s matkou usmířit. Nikdy se mi to však nepodařilo, protože až do posledních dnů se mnou matka nemluvila. Nezmínila se o mně ani ve své závěti a celý svůj majetek odkázala mé starší sestře Marii.

Mé sestře je 46 let, je svobodná a nikdy se nevdala, nemá manžela ani děti, protože se věnovala mé matce.
Maria má dobrou práci a dobře vydělává, takže náš dům změnila k nepoznání, přistavěla několik pokojů navíc.

Moje sestra je úžasný člověk. Jen je škoda, že se jí život nevydařil tak dobře. Asi taky chtěla rodinu a děti, ale poslechla matku a té se nelíbil žádný ze sestřiných snoubenců. A tak Maria zůstala sama.

Do vesnice jsem začala jezdit až po matčině smrti. Sestra nás vždycky vítala.

Mám dvě děti, dvě dcery. Nejstarší je už 21 let a bude se vdávat. Nebudu nic namítat, protože nechci opakovat chyby své matky.

Jen nevím, co bych svým dětem mohla dát, protože s manželem žijeme v malém dvoupokojovém bytě a nemáme moc peněz.

Když se moje sestra dozvěděla, že se její neteř vdává, okamžitě navrhla, aby mladí bydleli u ní.

– Dům je velký, je v něm dost místa pro všechny.

Maria říká, že část, která měla připadnout mně, dá dceři, tak to bude spravedlivé a rovnocenné.

Jednání mé sestry mě dojalo, nemyslela jsem si, že by to udělala. Děkuji své sestře z celého srdce. Chci věřit, že i pro ni bude vše v pořádku!

Související Příspěvky