Matka o mém otci nerada mluvila. Jediné, co jsem o něm kdy slyšel, bylo, že mě nikdy nemiloval, a proto nás opustil. Nemám žádné fotky z dětství s otcem – matka říkala, že je hned po rozvodu spálila. Protože nebylo potřeba, abych toho člověka znala. Jejím slovům se mi však těžko věřilo a v hloubi duše jsem věřila, že to není pravda.
Jednoho chladného zimního večera mi přišel dopis. Ne ledajaký, ale oznámení o převodu vlastnictví. Ukázalo se, že můj otec je už velmi nemocný, a tak se rozhodl vyřídit všechny papíry, dokud je ještě čas. Na obálce byla adresa, takže jsem snadno našel dům, kde bydlel.
Druhý den jsem se rozhodl, že se do té vesnice vypravím. Zeptal jsem se místních a vydal se směrem, kterým mi ukázali. Byl to pěkný dům blízko lesa. Na pozemku rostla spousta ovocných stromů a keřů. A vedle domu byla malá farma s králíky a slepicemi.
Když jsem se blížil k domu, vyšla mi vstříc žena. Byla to zdravotní sestra a starala se o mého otce. Právě mu byla podat potřebné léky. Muž ležel na posteli v obývacím pokoji. Byl šťastný, že mě vidí. Přestože jsme se neznali, hned jsme se dali do řeči. První otázka, kterou mi otec položil, byla, proč neodpovídám na jeho dopisy. Ty mi však v životě nedošly. Otec se tomu nedivil.
Zeptal jsem se, proč se s matkou rozešli. Jeho odpověď byla složitější než to, že měli neslučitelné povahy. Ukázalo se, že se na začátku měli velmi rádi. Vždycky chtěli žít právě tady, v tomto domě na kraji lesa. Ale jedno léto navždy změnilo jejich životy. Když slavili matčiny bratrovy narozeniny, napadlo je vyrazit do lesa. Bylo tam křišťálově čisté jezero se stále studenou vodou. Maminčin bratr to přehnal s alkoholem a rozhodl se jít se koupat, přestože mu v tom všichni bránili. Když se do něj ponořil, zamotala se mu noha do chaluh a už se ho nepodařilo zachránit. Matka z této tragédie vinila mého otce, přestože si chlapcova zmizení všiml jako první a začal ho hledat. Později se rozvedli a už se nikdy nesetkali.
Teď už jsem matčinu zlobu chápal. Ale minulost se nedala změnit. Přišla o bratra a kvůli její nenávisti jsem prožil celý život bez otce.
Blížil se Štědrý den, a tak jsem se rozhodla nakoupit potřebné produkty a strávit den s tátou. Když jsem odcházela z bytu, zeptala se mě matka, kam jdu ten štědrovečerní večer. Odpověděl jsem jí otázkou – kam se poděly všechny dopisy od otce. Nedokázala na ně odpovědět.
Navzdory sněhové vánici jsem se nějak dostal do otcovy rodné vesnice. Rychle jsem připravil štědrovečerní večeři. Táta mi ukázal staré společné fotografie naší rodiny. Ten večer jsem dostal odpovědi na otázky, které mě trápily už dlouho.
Na jaře můj otec zemřel. Zdědil jsem po něm dům na venkově. Moje matka s ním však nemluvila. Pro mě však navždy zůstal milujícím otcem.
