Babička mě naučila důvěřovat manželovi a poslouchat ho. Nyní mohu říci, že je to pověra ze starých časů. Dnes se každý stará sám o sebe!
Když jsem se vdávala, pracovala jsem ve firmě, kterou založil můj spolužák. Prodávali jsme nábytek z cedru a dalších vzácných dřevin.
Po svatbě se mi narodilo dítě a do práce jsem se vrátila už po dvou letech.
Když jsem se vrátila z dovolené, zjistila jsem, že firma sotva funguje a že mě možná vyhodí. Nedal jsem najevo svůj strach a začal jsem pracovat jako vůl. Doslova do tří měsíců se firma zbavila dluhů a po roce došlo k hospodářskému oživení a rozšíření pobočkové sítě!
Všimla si mě a nabídli mi vedoucí pozici. Přijal jsem ji a můj plat se zčtyřnásobil! Manželovi jsem řekla, že jsem dostala přidáno, ale neřekla jsem mu, o kolik to bylo. Řekla jsem, že zvýšení bylo dvojnásobné.
Tak jsme přežili šest let. Získávala jsem peníze na byt pro syna, aniž bych manželovi nějak ublížila. Zvlášť když jsem je neutrácela za večírky a pití!
Ale jak už to tak bývá, tak dokonalé to být nemůže! V manželově telefonu jsem našla rozhovor s jinou ženou. Ukázalo se, že už dlouho vede dvojí život. Rozvod.
Nyní však chápu, že mi úspory pomohou hladce projít rozvodem a zajistit synovi dobrý život. Co kdybych mu věřila a všechny peníze z platu utratila za rodinu?