Jsem svobodná matka dvou dětí, takže nechápu, jak mezi nimi můžete dělat rozdíl? Ale moje matka mi jednou ukázala, že to jde! Milovala jen mého bratra a mně nevěnovala vůbec žádnou pozornost.
Nepřeháním, opravdu to tak bylo. A trvá to dodnes, přestože mámě je teď 68 a mně 45 let.
Matka měla dvě manželství: v prvním jsem se narodil já a v druhém můj bratr Adam.
S mým otcem se matka velmi špatně rozešla, a to všechno se pak odrazilo i na mně.
– Díky Bohu, že jsem tě nedala babičce! Tvůj otec mi zkazil život – říkala mi matka, jako bych se něčím provinila.
Vzpomínám si, že když se rodiče rozvedli (bylo mi tehdy teprve pět let), chtěla si mě babička (otcova matka) vzít k sobě.
Nevím proč, ale máma mě nedala pryč (nemyslím si, že proto, že by mě měla moc ráda, spíš proto, že jim tak chtěla křivdit).
Později se maminka provdala za Andreje a narodil se jim syn Adam.
S příchodem mého malého bratra do našeho domu se svět začal točit kolem něj a všichni na mě zapomněli.
V té době už mi maminka sama nabízela jízdy k babičce.
Když jsem trochu povyrostla, sedla jsem si do autobusu a jezdila k babičce na několik dní. A nikdo mě ani nehledal.
Jakmile jsem skončila školu, hned jsem odešla z domova a už jsem se tam neobjevila.
Bydlela jsem u babičky. Máma se o můj život nezajímala: ani o to, jak se učím, ani o to, jestli mám dost peněz na živobytí.
Nepřišla na mou svatbu a nepovažovala za nutné seznámit se s mým manželem a pak s mými dcerami.
Můj bratr žil celou tu dobu s rodiči a nepoznal žádné neštěstí. Platili mu studium na prestižní univerzitě. Když se Adam oženil, měl honosnou svatbu (na kterou mě nepozvali).
Nezazlívala jsem své rodině, jen jsem si brzy uvědomila, že ji nepotřebuji, a tak jsem zamířila k babičce.
Ta byla mimochodem jediná, kdo se ke mně choval dobře. Babička mi předepsala, abych bydlel na jejím pozemku, takže tam teď žijeme s rodinou.
Nedávno si na mě vzpomněla moje matka. Našla mě sama, zavolala mi a požádala mě, abych přišla.
Neviděla jsem ji už mnoho let, takže mě překvapilo, jak špatně vypadá.
Matka mi řekla, že její manžel Andrew je už rok pryč a její milovaný syn Adam s manželkou a dětmi žije už několik let v Kanadě. Byt mu předepsala už dávno. A teď, když matka zestárla, onemocněla a potřebuje pomoc, bratr jen rozpřáhl ruce, jako by říkal, no, co můžu dělat?
Matka se mi omluvila a požádala mě, jestli bych ji nemohl někdy navštívit?
Její důchod je malý. A v poslední době je matka často v nemocnici a prostě potřebuje někoho, kdo by byl vedle ní.
Řekla jsem, že o tom popřemýšlím.
Přijde mi to nějak nespravedlivé – bratr dostane všechno a my se musíme starat o mámu!
