Aneta a Paul spolu byli pět let. Ještě v prvním ročníku na univerzitě pro sebe byli důležití, ale pak už byli jen kamarádi. Jejich přátelství bylo tak silné, že se báli narušit nastolenou idylu. Později, v posledních letech jejich vztahu, se to změnilo v lásku. Aneta si byla Pavlovými city jistá, protože ho znala už léta. Jejich rodinný život byl harmonický. Z manželství vzešly dvě děti: syn Alexandr a dcera Olga.
Když bylo staršímu synovi osm a mladší dceři čtyři roky, přišel Pavel jednoho dne domů opilý. To se k němu nehodilo, jeho žena byla překvapená. Jelikož byl opilý, řekl, že se zamiloval do jiné a že podává žádost o rozvod. Aneta si však jeho slov nevšímala, považovala je za opilecký sen.
Ráno, už střízlivý, však Pavel zopakoval totéž: “Promiň, Aneto, jen jsem se zamiloval do jiné. Já bez ní nemůžu žít a ona nemůže žít beze mě, takže se raději rozejdeme.” A tak se Aneta zamilovala.
Na ženině tváři nebylo možné pochopit, jaké pocity ji přemohly. Tvář byla klidná a vyrovnaná. “Dobře. Rozumím vám.” Ženina lhostejnost manžela překvapila. S úlevou si oddechl. “Ale mám jednu podmínku. Nepředstírám, že byt je tvůj. Doufám, že vaše paní ví, že máte dvě děti. Dnes se přestěhuji k matce, ale děti zůstanou s vámi.
Nepřijímám žádné námitky. Je to prostě nejrozumnější. Ola má školku hned vedle, Saša je na svou třídu a školu zvyklá, nemá smysl vystavovat děti dalšímu stresu. A mámin byt je stísněný, to víš sama. Takže tohle je nejrozumnější řešení.”
Muž neměl čas strávit jeho slova, protože Aneta si sebrala věci a odešla. Milencům se vyplatí zjistit, že jeho děti budou stále s ním, protože se s ním okamžitě rozloučila. Pavel teď neví, co má dělat.
