Dcera věděla o mých penězích, které ležely v bance už deset let. Dostal jsem je nečekaně od strýce, který žil dlouhá léta v Americe. Rozhodl jsem se však, že je neutratím. Ať si leží, protože život je dlouhý, dějí se různé věci.
Před rokem se moje dcera vdala a odešla žít ke své tchyni.
Pozvala jsem je, aby se nastěhovali k mému zeťovi, protože máme velký dům, místa by bylo dost. Ale oni odmítli, prý to mají daleko do práce.
Dobře, nechte je žít jejich životy. A pak za mnou přišla moje dcera, zářila štěstím, říká:
– Mami, sedni si! Mám pro tebe vzkaz!
Objala mě a oznámila mi, že se brzy stanu babičkou. A přešla rovnou k věci – teď nechce žít s tchyní, a tak mě žádá, abych jí dala 50 000 dolarů, které mám, a to jim stačí na bydlení.
S penězi jsem se opravdu nechtěla rozloučit, ale co dělat pro vlastní dítě? A koneckonců, moje dcera je jediná!
Ale stanovil jsem si podmínku – dceřin byt se musí oformovat sám!
Slíbila, že vše udělá podle pravidel, a o několik dní později jsem jí celou částku předal.
Později jsem jí začal volat a ptát se, jestli už našla tu správnou variantu, a tu mě šokovala! Ukázalo se, že peníze, které jsem jí dala, investovala do domu tchánovců – dělají tam druhé patro, protože zeť chce opravdu bydlet vedle svých rodičů.
Pochopila jsem, že zeť měl na této záležitosti největší zájem, protože se u něj před pár dny objevilo nové auto. Tohle všechno je určitě za moje peníze!
Pozvala jsem dceru k sobě, ptám se jí, proč to udělala, vždyť prakticky dala peníze cizím lidem! Vždyť tam nemá na nic nárok! A její manžel tam dnes může být a zítra odejít!
– Ty ničemu nerozumíš, maminko! U nás je láska a já svému muži věřím! – klidně odpověděla moje dcera.
Mně to nevadí, láska je láska! Ale jak ona nechápe, že peníze jsou něco jiného!
Co teď dělat? Moje dcera mě velmi rozesmutnila!
