Od dětství nás učili dávat v dopravě přednost starším lidem. To platí nejen v autobusech nebo trolejbusech, ale obvykle i v autech.
Rok po svatbě si Anna a Jerzy koupili auto. Poté začali Jerzyho rodiče často žádat o svezení na různé pochůzky. Nejčastěji to byly návštěvy trhu nebo přídělového pozemku. Od samého začátku Anně tchyně říkala, že si sedne vedle syna, protože lépe vidí na cestu a je to celkově pohodlnější. Anna proti tomu nic nenamítala a beze slova si vždy sedla vedle tchána dozadu.
A všechno bylo v pořádku až do jisté události, po níž se život Ani a George zásadně změnil. Ania se cítila špatně a tentokrát se rozhodla sedět vepředu. Tchyně k ní přistoupila a klidně řekla:
- Anno, buď tak hodná, sedni si dozadu, tady je moje místo.
- Viktorie Pavlovno, já bych si ráda sedla, ale dnes mi není dobře, tak je lepší jít dopředu.
Taková odpověď ženu velmi znervóznila a řekla už výhružněji:
- Anno, nedělej povyk, nech mě sedět vedle Jerka.
- Ale poslouchej… – chtěla dívka protestovat.
- Nic se jí nestane. Jsi mladá, zdravá, přežiješ to! – odpověděla tchyně ostře.
Pak se do hovoru zapojil Jerzy:
- “Mami, nech ji na pokoji. Říkala, že jí není dobře. A ty budeš v pořádku, když pojedeš vedle táty.
A tchyně skutečně jela, ale jen autobusem. Ukázalo se, že tato otázka pro ni byla zásadní. Všichni se sešli na přídělu, ale tchyně mluvila jen se svým manželem. Na syna se ani nepodívala, byla velmi uražená. Ale důvod nikdo nechápal.
Ani po dvou týdnech se situace nezměnila. Tchyně se odmítala bavit se snachou a synem, protože ji příliš uráželi.
Co myslíte, kdo měl v této situaci pravdu? Měla snacha ustoupit?