Já a moje sestra jsme od rodičů dostaly byt se dvěma pokoji. Protože jsem starší, dávno jsem se oženil a koupil si vlastní byt. Moje sestra si naopak byt několik let pronajímala.
Kdybychom se nyní pokusili prodat rodičovský byt, nestačili bychom pro dva singles ani bez rekonstrukce. Pokud bych byl schopen přistavět, sestra na to nemá prostředky, a navíc bychom stejně museli provést rekonstrukci.
Proto jsem jí řekla, že byt zatím prodávat nemusí. Řekla jsem, že mi nevadí, když v něm sestra bude bydlet a nebude utrácet za nájem.
S mým návrhem byla samozřejmě spokojená. Hned mě informovala o svém příteli, se kterým žije v pronajatém bytě, a že se k sobě hodlají nastěhovat.
Proti tomu jsem nic nenamítal. Už jsme se s ním znali a věděl jsem, že mají vážný vztah. Po nějaké době jsem si však uvědomil, že to není ten nejlepší kandidát na manžela.
Nevěděl, že byt, který jsme dostali od jeho rodičů, nepatří jen jeho sestře. Věděl jen o tom, že se do něj nastěhovala a že je to údajně sestra.
A na mou polovičku nějak nemyslel. A tak vznikla celá situace. Všechno to začalo, když mě sestra požádala, abych jí přišla pomoct přinést snoubenci novou skříň.
Sestra mi řekla ještě jeden důležitý detail. Její přítel přišel před měsícem o práci. Ale místo toho, aby si hledal novou práci, hrál celé dny počítačové hry. Mimo jiné mi řekla i toto.
Když jsme vynášely skříň, šla jsem se na chvíli napít vody do kuchyně. Automaticky jsem otevřela ledničku a podívala se do ní. Měla jsem chuť na kefír, ale udržela jsem se.
A tak se stalo, že jsme se začali bavit o práci sestry mého snoubence. A samozřejmě to vypadalo, že se jim pletu do jejich záležitostí. Upřímně řečeno, tak to vypadalo, ale já to hned nepochopila.
Nepřekvapivě se snoubenci mé sestry nechtělo nijak vysvětlovat, a tak se náš rozhovor ještě více rozproudil. Automaticky jsem znovu otevřela ledničku a tentokrát vytáhla kefír.
Pak jsem uslyšel: “Vraťte kefír tam, kam patří!” Snoubenec mé sestry si stál za svým a tvrdil, že to koupil za své peníze a kefír je v jejich bytě a v jejich lednici.
Pak jsem si uvědomila, že jsem v pohodlné pozici, a řekla jsem mu, že jsem také spolumajitelkou bytu, přinejmenším jeho poloviny. Začal být znepokojený. Ale když jsme se uklidnili, uvědomili jsme si, že se chováme jako děti.
