S manželem jsme spolu šest let. Vycházíme spolu velmi dobře, ale za celou tu dobu se mi nepodařilo navázat dobrý vztah s jeho matkou.
Moje tchyně žije sama na vesnici, protože tchán před třemi lety zemřel. Je to však stále poměrně aktivní a energická žena. Její dům je vždy čistý a dvůr i zahrada vypadají jako obrázek – všechno krásně vysázené, v řádcích.
Považuje se za pohodovou hospodyni, což je prostě nereálné dosáhnout. A já jsem si nikdy nedělala nárok na tak vysoký titul – dokonalá hospodyně. S manželem jsme v pohodě, oba pracujeme dlouho do noci, takže na večerní úklid bytu nemám moc energie.
Proto mě tchyně neměla ráda, protože nejsem tak dokonalá jako ona. A já jsem se jí opravdu nesnažila zavděčit. Proto mezi námi byla taková nevraživost. Pro mého manžela to bylo velmi nepříjemné, protože se musel zmítat mezi dvěma ohni.
Nedávno jsem měl narozeniny. Svátek připadl na sobotu a tchyně chtěla, aby jí manžel šel pomoci s domácími pracemi. Protože jsem stejně nehodlala nic slavit, rozhodla jsem se, že pojedu s manželem k jeho matce. Doufala jsem, že mi tchyně dá peníze, protože jsme momentálně měli nějaké finanční potíže.
K mému velkému překvapení však vytáhla ze skříně starou a nemoderní čajovou soupravu a dala mi ji. Udělala to s takovým patosem, jako by mi dávala zlatý šperk.
V jejím nábytku je celá hromada nepotřebných věcí; tchyně jezdila do Čech, něco tam prodávala a odtud si vozila hromadu nádobí. Ve skříních se jí práší na tolik různých servisů, že je těžké je vůbec spočítat.
Kupovala je, skládala je do skříně a používala staré nádobí. A teď se z této vzácné sbírky rozhodla věnovat mi ten nejdražší servis.
Když jsem to viděl, byl jsem velmi zarmoucený. Možná, že před 20 lety byly tyto květiny módní, ale teď jsem si nedokázala představit, jak je použít.
Nejdřív jsem se na tchyni urazila. Doma jsem si ale dárek pořádně prohlédla a zjistila, že ten porcelán opravdu není levný. Dokonce se mi líbil, a tak jsem se rozhodla, že ho neschovám někam hluboko do skříně, jak jsem měla v úmyslu, ale dám ho do příborníku.
O několik dní později nás navštívila tchyně a měla velkou radost, že vidí svůj dárek na viditelném místě. Uvařila jsem čaj a pili jsme ho z darovaných šálků.
Toho dne se stalo něco kouzelného, náš vztah s tchyní se okamžitě oteplil. Vypadalo to jako stará, nepotřebná souprava, ale dokázala to, co se mi za šest let manželství nepodařilo.