Se sestrou žijeme v různých městech, takže se vídáme jen zřídka. Ale kdykoli mám příležitost, jezdím za ní na víkendy nebo o prázdninách. Protože spojení mezi našimi městy není příliš dobré, musím cestovat s přestupy několik hodin.
A tak mi ve čtvrtek Vika zavolala a pozvala mě na víkendovou návštěvu. Jsme skoro stejně staré, její sestra už má rodinu a děti a já jsem stále svobodná. Proto k ní jezdím jen já, tak nějak naložená s prázdnou, sestra nemůže nechat děti samotné.
Tohle náhlé pozvání od sestry mě nepřekvapilo, a tak jsem si začala nenápadně balit věci. V pátek jsem už šla do práce s taškou, abych později jela rovnou na autobusové nádraží.
Jediné, na co jsem zapomněl, bylo vzít si něco na zub, takže jsem měl celou cestu hlad. V důsledku toho jsem se začal nudit a pochutnával si jen na sladkostech, které jsem měl v tašce.
Autobusy sjížděly velmi blízko sebe, takže nebyla příležitost si během přestupu něco koupit. Navíc byl večer a většina obchodů už byla zavřená.
Nakonec jsem dorazila do sestřina města. Byla hluboká noc, takže Vikiho manžel se mnou nechtěl nic řešit, a tak jsem si zavolala taxík a odjela k sestře domů. V duchu jsem si už představovala, že teď konečně něco sním.
Sestra mi vždycky po příjezdu udělala čaj a sendviče a pak jsme šly spát. Z těchto myšlenek se mi žalud bolestivě smršťoval a křičel.
A ejhle, přijela jsem, sestra byla vzhůru a čekala na mě. Objaly jsme se a šly do kuchyně. Chlebíčky nebyly na stole, obvykle byly, když jsem přišla.
- Máš něco k jídlu? Mám hrozný hlad! – Zavolala jsem a doufala, že sestra vytáhne z lednice něco jedlého.
- Ach jo, včera jsme nestihly zajít do obchodu. Lednička je prázdná.
- Co tím myslíš, já bych si vážně dala něco k jídlu.
- No, měla sis vzít něco na cestu, myslela jsi na to předem,’ řekla sestra nespokojeně.
- Copak tu vůbec nic není? – Zeptala jsem se s nadějí.
Sestra otevřela ledničku a ukázala, že je prázdná.
- ‘Musíš něco uvařit, ale já teď rozhodně nic vařit nebudu,’ řekla Vika.
- Tady to máš, – vykřikla jsem a ukázala na to, co stálo v rohu lednice – chlebíčky.
- Ne, ne, to je pro Vitalku, aby si to vzala do práce, – mávla sestra hlavou.
- On si cestou něco koupí! – Vykřikla jsem zlomyslně.
- Měl by sis koupit něco na cestu, mysli na to předem, – řekla sestra nespokojeně.
- Copak tam vůbec nic není? – Zeptala jsem se s nadějí.
Sestra otevřela ledničku a ukázala, že je prázdná.
- ‘Jen je potřeba uvařit, ale rozhodně teď nebudu nic vařit,’ řekla Vika.
- Tady to máš, – vykřikla jsem a ukázala na to, co stálo v rohu lednice – sendviče.
- Ne, ne, to je pro Vitalku do práce, – mávla sestra hlavou.
- On si cestou něco koupí! – Vykřikla jsem zlomyslně.
- Měl by sis koupit něco na cestu, mysli na to předem, – řekla sestra nespokojeně.
Takové chování sestry mě šokovalo, málem jsem se rozplakala hlady. Moc jsem chtěla něco sníst a ona mi odepřela i sendvič. Co je to vůbec za sestru? Její manžel si mohl něco koupit v obchodě, to by nebyla taková škoda. A můj žaludek to opravdu trápilo. Byla jsem nucena utišit hlad vodou, i když to moc nepomohlo. Usnula jsem jen s obtížemi.
Druhý den se ukázalo, že mě sestra tak nečekaně zavolala jen proto, abych jí pomohl vytapetovat obývák. Chtěla jsem okamžitě vypadnout z jejich domu. Dodnes nechápu, jak bylo možné něco takového udělat?
