Je mi 37 let. Mé dceři je osmnáct. Vychovala jsem ji sama. Nyní studuje a vede téměř samostatný život. A já se začínám stále více cítit plná samoty.
Nedávno mi dcera řekla, že začala chodit s přítelem. Měla jsem radost a navrhla jsem jí, aby ho přivedla k nám domů, abychom se poznali. Přišli. Thomas mi připadal jako milý a hezký kluk.
Povídali jsme si s ním celý večer. Potom jsem dceři řekla, že si vybrala dobře.
Pokračovali ve svých setkáních a já se cítil stále osamělejší. Rozhodl jsem se oživit svůj osobní život. Začala jsem o sebe více pečovat, osvěžila jsem si šatník a začala chodit na různé procházky s kamarádkami.
Jednoho dne se moje dcera vrátila ze schůzky s Thomasem ve špatné náladě. Pohádali se, ale ona to nechtěla přiznat. Řekla jen, že se rozešli navždy.
Pochopila jsem, že Tomasz byl dobrá volba. Proto když k nám o pár dní později přijel na návštěvu, přivedla jsem ho do domu. Dcera mu nezvedala telefon, a tak se rozhodl, že si s ní promluví. Ona však ten večer odešla na večírek ke kamarádce.
Dali jsme si s Thomasem čaj, myslela jsem si, že se dcera brzy vrátí domů a v klidu si s mladíkem všechno vysvětlí. Nejdřív jsme si jen povídali a pak, ani nevím jak, jsme se začali líbat a probudili se v jiném pokoji. Nezačali jsme o tom mluvit a Thomas ráno tiše odešel.
Po několika dnech se vrátil, ale jeho dcera už doma nebyla. Náš poměr trval čtyři týdny. Dcera nechtěla svého snoubence pustit. Pak si ale uvědomila, že Tomasz je ten nejlepší muž na světě. Řekla jsem Tomaszovi, že se musí s dcerou usmířit, a po několika dnech byli v příjemné společnosti.
Po nějaké době se mi udělalo nevolno. Šla jsem k lékaři, který potvrdil těhotenství. Tato zpráva mě šokovala. Ale protože dítě už je ve mně, musí být na světě.
Po smrti manžela jsem se sedm let nesetkala s žádným mužem. Bylo jasné, kdo je otcem dítěte.
Dceři jsem řekla, že jsem také začala chodit s mužem. Moje přítelkyně byla šťastná. Ale šokovala jsem ji další zprávou – těhotenstvím. Musela jsem lhát, že jsme se rozešli a že jsem se rozhodla dítě opustit.
Tomasz to pochopil, ale mlčel. Nyní moje dcera a Thomas připravuje jejich svatbu. Přestala jsem všechny kontakty s ním chránit štěstí mé dcery.
Záleží mi jen na jediném: aby se dítě nenarodilo podobné Thomasovi, protože pak už nebudu moct nic skrývat. Pořád chodím do kostela a prosím Boha jen o jedno – aby se dítě narodilo podobné mně, a ne otci.
Thomas se zase vrátil a náš vztah pokračoval. Vím, že jsem na svou dceru zlá, ale nemůžu ho opustit.
Teď jsem v posledních měsících těhotenství, Tomasz mi hodně pomáhá, navzdory podezření mé dcery.
Nevím, co mám dělat dál.
