Před několika týdny mi zavolala Agnieszka, která je mou dobrou kamarádkou, dalo by se říct dokonce přítelkyní.
Byla ve skvělé náladě a hned se rozhodla pochlubit, že ji snacha pozvala na deset dní k moři. Říkala, že už mají zamluvenou chatu a koupené letenky.
To všechno jí řekli několik dní před plánovaným termínem zájezdu, aby to bylo překvapení.
Agnes byla velmi šťastná, protože si myslela, že má tak úžasné děti, které se o ni rozhodly postarat, chtějí, aby si také odpočinula, dokonce se postaraly o všechny výdaje, protože její důchod není příliš vysoký a dovolenou u moře si nemůže dovolit.
A já jsem jí to jen přála, tak jsem jí popřála hezkou dovolenou a poprosila ji, aby mi zavolala, až se vrátí domů, abych zjistila její dojmy. Agnes řekla, že určitě zavolá.
A hle, včera zavolala.
Z jejího hlasu bylo znát, že je buď velmi unavená, nebo nemocná. Hned jsem se zeptal, jestli není nachlazená nebo tak něco.
Na to Agnes odpověděla, že je v pořádku, jen je velmi unavená a nemůže se dočkat, až ten odpočinek skončí.
Protože k moři jeli nejen se synem a snachou, ale také se dvěma vnoučaty: jednomu jsou 4 roky a druhému 6 let. Pro kluky je to velmi aktivní věk, všechno je zajímá, všechno chtějí vidět a na všechno si sáhnout.
A mladí rodiče s nimi chtějí trávit čas, jít na diskotéku, posedět v baru, projít se po pláži.
Mladí chtějí ráno spát, protože přijeli až ráno a kluci jsou už v sedm hodin vzhůru a musí se jim udělat snídaně.
A tak se živili sami, takže babička musela pořád vařit pro celou rodinu.
A tak se Agnes sotva dočkala, až přijde domů.
“Chci říct, že se rozhodli, že mě vezmou jako pečovatelku a kuchařku, za což se nemusí platit. Na takové nabídky už nikdy nepřistoupím. A není to proto, že bych neměla ráda své děti a vnoučata, jen je to pro mě už takhle náročné fyzicky i morálně.”
Tak takhle tedy může vypadat “volný čas”.
