Mary pracovala v malé kavárně v Texasu. Jednoho dne vešel do podniku cizí muž a posadil se ke stolu. Podle jeho vzhledu bylo okamžitě jasné, že má problémy a je v obtížné situaci. Je pravděpodobné, že muž neměl ani na to, aby si objednal.
Pro tuto kavárnu byli takoví hosté každodenní záležitostí, takže servírky muži ani nevěnovaly pozornost. Vedoucí restaurace navíc již dříve jasně stanovil, že pokud servírka přijme objednávku od lidí, kteří nejsou schopni zaplatit, bude jí cena jídla stržena z platu.
S vědomím všech těchto informací Mary přesto přistoupila ke stolu, u kterého seděl bezdomovec. Dívka mu na vlastní nebezpečí nechala jídelní lístek a řekla, že kdyby něco potřeboval, ráda mu pomůže.
Muž se podíval na jídelní lístek, vybral si jídlo a objednal si. Když přišel čas zaplatit, všichni byli překvapeni. Nejenže muž v klidu zaplatil sám za sebe, ale nechal také štědré spropitné ve výši 100 dolarů, které převyšovalo celkový účet.
To však nebylo všechno. Mezi bankovkami ležel vzkaz adresovaný Marii. Na vzkazu stálo:
“Milá Mary, vyjadřuji Ti hlubokou úctu. Vidím, že se chováš s úctou nejen k sobě, ale i k ostatním lidem. Je to patrné z toho, jak se chováš k ostatním lidem. Našla jsi tajemství štěstí, tvé dobré skutky se stanou příkladem pro ostatní, kteří tě znají.”
Mariinu pozornost neupoutal ani tak děkovný dopis, který jí byl adresován, ale prostě to, že poznala výrazné písmo. Ukázalo se, že vzkaz napsal majitel kavárny. Bylo jasné: tohle byl test!
Majitel podniku s dokonalým make-upem a ve starém oblečení předstíral, že je bezdomovec, aby zjistil, jak bude personál kavárny reagovat. Mary o tom samozřejmě nic nevěděla. Chovala se svědomitě a nedělila hosty kavárny na chudé a bohaté. Majitel kavárny Maryin čin velmi ocenil, nejenže ji odměnil štědrým spropitným, ale také ji povýšil na vedoucí pozici.
