Vdala jsem se brzy, ve dvaceti letech. Moje žena byla o něco mladší než já, bylo jí 19 let. Iza nečekaně otěhotněla, takže jsem si ji musel vzít dříve, než jsem plánoval. V důsledku toho jsem po škole nešel na univerzitu, ale do práce.
Bydleli jsme na venkově v domě mých rodičů. Měl jsem také staršího bratra, který žil ve městě se svou ženou a málokdy za námi přijel. Když byly synovi dva roky, začala mě manželka přemlouvat, abych šel pracovat do Nizozemska. Jezdilo tam mnoho lidí z naší vesnice a dobře si vydělávali. Iza snila o vlastním domě, nechtěla už bydlet u tchánovců.
Na vlastní byt jsme neměli peníze a ve vesnici jsem si nemohl moc vydělat. Dlouho jsem váhal, jestli mám rodinu opustit, ale pak jsem manželce ustoupil a za měsíc už jsem žil a pracoval v Nizozemsku.
Domů jsem se vrátil jen jednou, na Silvestra, a pak jsem se celý rok neukázal. Měl jsem hodně práce a docela dost jsem toho stihl odložit. Všechno, co jsem vydělal, jsem poslal Isovi a synovi.
Když jsem volal rodičům, říkali, že jsou všichni zdraví, že jsou “živí a zdraví”, slovy mé matky. Mezitím se mi stále zdály zlé sny o mé ženě, jako by se mi vzdalovala. Vnímal jsem to i při telefonickém rozhovoru: Izabella mi připadala nervózní a málo hovorná.
Rozhodl jsem se jít domů, ale rodině jsem o tom neřekl. Myslel jsem, že tím všechny překvapím. Ale překvapení na mě čekalo.
Když jsem vešla do domu, uviděla jsem svou Izu – stála u okna a já si hned všimla jejího velkého břicha. Moje žena byla těhotná. Máma ke mně okamžitě přiběhla a začala mě uklidňovat. Stále plakala a říkala, že se nedá nic dělat, máme rodinu, máme dítě – musíme myslet na Matěje. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem slyšel. Iza se slzami v očích tiše odešla do vedlejšího pokoje. Syn byl v té době ve školce, řekla mi později jeho matka.
V žádném případě jsem nedokázal pochopit, jak přede mnou mohli rodiče skrývat nevěru své ženy a dovolit jí, aby zůstala v jejich domě? Ale pak jsem všechno pochopil.
Jak se ukázalo, Iza čekala dítě mého bratra. Ano, jeho. Několikrát rodiče navštívil a okamžitě mezi ním a Izou vznikla vzájemná náklonnost. To, že můj bratr má ženu a ona manžela, ani jednomu z nich nebránilo. Když se to rodiče dozvěděli, nechtěli mi nic říct. Báli se, že Iza vezme Mateuska, někam se odstěhuje a oni už nikdy neuvidí ani jeho, ani dítě, které se má teprve narodit.
Teď se chci rozvést se svou ženou, protože mě podvedla. Nechci s ní mluvit, protože všechno je jasné a dokonce i viditelné. Máma mě nabádá, abych jí odpustil a žil dál, protože v tom dítěti stejně nakonec koluje stejná krev. A přesto máma nechce, abych všechno řekla švagrové, která zřejmě vůbec nic netuší.
Nelíbí se mi vyhlídka, že budu žít v neustálé lži, a nechci být terčem posměchu. A Iza a můj bratr by se mohli nejdřív zamyslet, než způsobí svým blízkým takovou bolest. To se nedá odpustit.
