Dokud tchyně žila v jiném městě a starala se o svou matku, byl můj život s Christopherem báječný. Žili jsme v lásce a naprostém porozumění. Manžel vždy vyslechl můj názor, dával mi květiny a staral se o to, abych byla šťastná. Když jsem na sebe šetřila, vodil mě za ruku a vedl mě do drahých obchodů, abych si mohla vybrat něco pro sebe. Christopher byl ten nejlepší muž, jakého jsem kdy v životě potkala.
Moje tchyně bydlela 500 kilometrů od nás, protože se starala o svou matku. Byli jsme tam snad čtyřikrát, vezli jsme dárky babičce i tchyni. Nedávno ale Hele zemřela babička, a tak se domů vrátila manželova maminka. Naše město je malé, takže nás mohla navštěvovat každý den, protože bydlíme do 15 minut chůze. To dělala dřív.
Od té doby, co se vrátila domů, nebylo dne, kdy by nás tchyně nenavštívila. Každý večer jsme my tři trávily u čaje. Zdálo se, že klidná odpoledne s manželem a romantické večeře jsou nenávratně pryč. Ale to jsem ještě netušila, že to byl jen začátek….
Obvykle jsem se vracela z práce o hodinu dřív než Christopher a jeho matka už na mě čekala u dveří. Ten den bylo všechno jako obvykle. Přišla jsem domů vyčerpaná po práci, chtěla jsem si lehnout na pohovku, pustit si nějaký program v televizi, ale tchyně už na mě čekala na dvoře. Byla jsem naštvaná, ale zároveň jsem si uvědomila, že si prostě nemá s kým popovídat. Manžel ji už dávno opustil, má jednoho syna… Tak jsme šli do bytu, postavila jsem konvici na plyn, začala vařit čaj. Tchyně mi něco říkala, ale můj mozek byl tak přetížený, že jsem sotva rozeznávala jednotlivá slova.
Pak se ozvalo zaklepání na dveře. Otevřela jsem a na prahu stál můj manžel s velkou kyticí růží.
– Moje oblíbené květiny! Děkuji ti, miláčku! – Moje nálada se okamžitě zlepšila a únava zmizela. Políbila jsem Christophera a společně jsme vešli do kuchyně.
Na tváři mé tchyně se objevila grimasa nesouhlasu. Od toho dne začalo její nepochopitelné chování a podivné poznámky.
– Proč utrácet tolik peněz za květiny, které brzy zvadnou? Udělal jste své ženě radost, to je hezké, ale toto štěstí zítra pomine a utracené peníze vám nikdo nevrátí, – komentovala to. Krzysiek mlčel, nejspíš se nechtěl hádat.
O několik dní později tchyně uviděla visačku od šatů, které mi koupil manžel, když jsme se chystali na svatbu kamarádky. Ano, cena nebyla nízká, ale šaty byly velmi kvalitní.
Pak se zase na Christophera obořila, že lehkomyslně utrácí tolik peněz. A on kupodivu začal matku poslouchat. Přestal mi dávat květiny a zvát mě do restaurací.
– Raději mi kup novou žehličku, – řekla tchyně synovi. – Já jsem tvoje matka, já jsem tě porodila, já jsem tě vychovala, tak se mi můžeš takhle odvděčit.
Manžel ji poslouchal a já nechápala, co se děje. Takhle to má fungovat? Lidé asi dávají dárky, když chtějí, a ne když jsou o to požádáni?
Mnohokrát jsem se snažila Christopherovi domluvit, že jeho máma příliš zasahuje do našich životů a že by to neměla dělat. Neposlouchal mě… Náš vztah se zhoršil a já teď dokonce přemýšlím o rozvodu, protože moje slovo pro manžela nic neznamená.
