Je mi 23 let a mému manželovi Gregorymu bylo nedávno 30 let. Jsme manželé téměř rok, ale v poslední době mě stále více dráždí jeho náklonnost k matce. Když jsme se seznámili, byla jsem ráda, že se ke své matce chová dobře, opravdu to o něm dobře vypovídalo. Jak jsme se však lépe poznávali, všimla jsem si, že ne všechno je tak krásné, jak bych si přála, a stále více věcí mi začalo vadit. Doufala jsem však, že až se vezmeme, a všechno bude trochu jinak.
Vzali jsme se, žijeme odděleně a moje tchyně je v našem životě nesmírně přítomná. Volá mému manželovi několikrát denně. Nelíbí se mi to. Když se manžela zeptám, jaký měl den v práci, odpoví: “normálně”, ale když mluví se svou matkou, vypráví všechno do nejmenších podrobností. Poté několik desítek minut poslouchá matčiny cenné rady a názory.
Odpoledne, když jsem se vrátila z práce, jsem rychle nakoupila a začala připravovat večeři, zatímco jsem čekala na manžela. Ještě během čekání jsem prostřela stůl. Jakmile se vrátil domů, klidně řekl: “Gabryšo, já už jsem jedl u maminky.” Byla jsem smutná, protože jsem čekala, spěchala jsem a nejedla jsem sama, protože jsem doufala, že bychom mohli povečeřet spolu.
Když navštívíme tchyni, celé hodiny vypráví o narození svého syna a jeho výchově. To všechno mě začalo rozčilovat. Když jsem se vdávala, chtěla jsem mít vedle sebe opravdového muže, ne dítě.
Někdy se cítím špatně, ale manželovi o tom ani neříkám. Když se však jeho matka cítí hůř, okamžitě si vezme volno z práce a spěchá jí na pomoc. Nedávno se shodou okolností ozvala tchyně, že se s ní manžel mnohokrát radil, než mě požádal o ruku. O dětech už nějakou dobu přemýšlíme.
Při pohledu na náš vztah si však nejsem jistá, zda je chci. Představuji si, že vše bude muset být tak, jak si tchyně stejně myslí. Můj názor nebude mít žádnou váhu. Někdy si sednu a říkám si: Vím, že moje máma je máma, pro každého nejdůležitější osoba, jeho mámu nenahradím a ani o to neusiluji, ale chtěla bych být pro něj tou nejdůležitější osobou. Vždyť jsme spolu ve zdraví i v nemoci, až do konce našich dnů.
Došlo to tak daleko, že si už nejsem jistá svými pocity. Stále častěji přemýšlím o rozvodu. Tohle není vztah, o jakém jsem snila. Mé tchyni je teprve 53 let. Myslím, že ještě dlouho bude hlavním členem naší rodiny, a na moje slova stejně nedojde.
