Jmenuji se Michael. Je mi dvacet devět let a jsem už tři roky ženatý s úžasnou ženou. Naše manželství se zdálo být dokonalé, dokud se na obzoru neobjevil můj tchán. Když jsme byli s manželkou ještě zasnoubeni, byli jsme prakticky nerozluční a trávili jsme spolu veškerý volný čas. Náš vztah se velmi rychle rozvinul a stejně rychle jsme se rozhodli začít spolu žít. Pronajali jsme si byt a nastěhovali se k sobě. Společné bydlení mi naprosto vyhovovalo, ale děsil jsem se okamžiků, kdy se v našem bytě objevil tchán a neustále si na něco stěžoval, nejvíc na mě.
Po jeho návštěvě jsem měla pocit, jako by ze mě někdo vysál všechnu energii, a pak jsem se z toho ještě dva dny vzpamatovávala. Podle jeho názoru jsem byl špatný manžel, protože jsem moc nevydělával a nevypadal jsem podle něj mužně. Ale to není všechno… Dva roky poté, co jsme se vzali, moje matka vážně onemocněla a zemřela. Odkázala mi byt, ve kterém posledních několik let žila sama. Rozhodli jsme se tam s manželkou přestěhovat, abychom nemuseli zbytečně utrácet za nájem.
Byt jsme zrekonstruovali a nastěhovali se do něj. Mysleli jsme si, že teď začne náš ideální samostatný život, zejména proto, že tchán bydlel na druhém konci města a začal nás mnohem méně často navštěvovat. Štěstí však netrvalo dlouho.
Jednoho dne nás opět navštívil tchán. Rozhlédl se kolem sebe a začal chválit byt a dokonce i okolí. Byl podezřele milý a zdvořilý, ale pak se ukázalo proč. Pak začal naznačovat, že by bylo hezké se do takového útulného bytu nastěhovat, abychom ho nechali jít bydlet do jeho staré garsonky, která je navíc ve velmi nepříjemné čtvrti. Nakonec dodal: “Už jsem všechno probral s dcerou, ta mi mimochodem sdělila, že vám nevadí, když tady budu bydlet!”.
Byl jsem v takovém šoku, že trvalo dobrých pár minut, než se ke mně tato informace dostala. Pak jsem mu odpověděla, že se z vlastního bytu stěhovat nechci, a v tu chvíli to teprve začalo… Tchán na mě křičel tak, že jsem si ani nemyslela, že má tak silný hlas. Vyhrožoval, že dosáhne rozvodu, nebo dokonce zrušení manželství, a chlubil se svými četnými kontakty, které mu v tom pomohou. Přikázala jsem mu, aby opustil můj byt. Moje žena tehdy jen nečinně přihlížela a nic neříkala. Teď nevím, co mám dělat.
Co si myslíte vy? Mám bojovat za své, nebo vrátit tchánovi jeho byt?
