Je mi 27 let. Před třemi lety jsem se vdala. Moje matka mi hned řekla, že u ní nemůžeme bydlet, protože má příliš málo místa. Tak jsme se přestěhovali k mé tchyni, která je už několik let vdova a žije sama na venkově. Její dům má čtyři pokoje, velkou verandu, kuchyň, koupelnu a cesta do města trvá asi 20 minut. Problémem však bylo, že mě tchyně neměla ráda od prvních okamžiků našeho společného života.
Věděla jsem, že bude těžké, abychom spolu žily pod jednou střechou, ale nevzdávala jsem to. Snažila jsem se dělat všechno tak, jak to dělala moje tchyně. Uvědomovala jsem si, že ona celý život žila podle svých pravidel a že pro ni bude stejně těžké zvyknout si na ta nová, která jsem zaváděla já.
V létě jsem se rozhodla, že před manželovými narozeninami uklidím kuchyň. Pečlivě jsem umyla všechny pánve a talíře a pak je uložila do skříně. Obvykle se jen tak povalovaly na sporáku a na kuchyňské lince. Nepotřebné věci jsem vyhodila do koše.
Když se tchyně vrátila z práce a uviděla objednávku, vůbec se jí to nelíbilo. Začala všechno znovu zařizovat podle svého schématu. Překvapení pro mého manžela bylo rychle zmařeno. Já jsem však mlčela. Kdybych způsobila takový nepořádek, otec by mi okamžitě vynadal. Tentokrát jsem si však za nepořádek mohla sama. Bohužel všechno, co jsem udělala, bylo špatně.
Nejhorší bylo, že tchyně proti mně začala poštvávat všechny příbuzné. Jednou jí zazvonil telefon, s někým o mně mluvila, což mě velmi rozčílilo. Když si všimla, že hovor slyším, otočila se a beze slova odešla. Já jsem mlčela.
Můj manžel má staršího bratra, který je také ženatý. Manželku tohoto syna neměla dříve ráda ani jeho tchyně, ale od té doby, co žijí odděleně, není na světě lepší snacha. Letos na Štědrý den jsem se tchyni opět znelíbila. V její nepřítomnosti jsem začala připravovat vánoční pokrmy. Podle tradice mělo být na stole 12 tradičních jídel, z nichž nejdůležitější byla kutia. Když se tchyně vrátila z práce, bylo už prakticky vše připraveno. Nejprve ochutnala kutia, pak zjistila, že je pšenice špatně uvařená, a začala ji vařit po svém. Knedlíky také nebyly takové, jaké měly být, i když jsem se opravdu snažila je připravit dobře. Zkrátka jsem měla těchto Vánoc plné zuby. Mlčela jsem a snažila se ten večer ocenit, i když jsem cítila, že už to nemůžu vydržet.
Kvůli tchyni mě celá manželova rodina velmi kritizovala. Manžel chování všech vidí, ale nemůže s tím nic dělat. Nevím, co bych měla dělat. Ráda bych se odstěhovala, ale to zatím není možné, protože si nemůžeme dovolit nájem, zvlášť když jsem na mateřské dovolené. Výlevy mé tchyně jsou však den ode dne nesnesitelnější…..
