Syn přivedl domů nějakou zatoulanou ženu v roztrhaných botách a šatech a řekl, že je těhotná. Sousedé mi řekli, abych jí dal peníze a vyhodil ji z domu, ale náš starší syn řekl: “Tati, nebuď smutný. Půjčíme si nějaké peníze, uděláme svatbu a zavřeme lidem ústa.” A tak se stalo.

– Ach, viděla jsem tu vaši “veselou” snachu – dívala se na mě starší plavovlasá žena – Víte, já mám takovou krásnou snachu, no opravdu úžasnou!

Zato můj syn se zamiloval do sirotka. Dlouho spolu chodili a pak se rozhodli, že se vezmou, protože ta dívka otěhotněla. Lidé se mi pořád snažili namluvit, že ta dívka vyrostla bez otce a že její matka byla opilá a prostitutka, takže bude stejná, ale já jsem je neposlouchal. Přátelé a sousedé mi radili, abych jí dal peníze na potrat, ale to jsem nechtěl. Jen jsem se zeptala syna, aby se ujistil, že je to určitě jeho dítě, a on to potvrdil. Dále dodal, že ji miluje, tak co jsem měla dělat, když chtějí založit rodinu?

Už jsem se chystala říct, že se rozhodli správně, ale pak syn pokračoval:

– Šli jsme za Karolíninou babičkou a zeptali se, co budeme dělat dál? Řekla, že neví, protože nemá ani korunu. Pak jsme se spolu s ní rozplakaly, protože my také nemáme ani halíř.

I my jsme byli v těžké finanční situaci a já jsem nevěděla, co v celé té situaci můžeme dělat. Ale pak přišel domů starší syn a řekl:

– Tati, nedělej si starosti. Máme selátko, tak ho zabijeme, vodku nebo pálenku si vyrobíme sami, už jsme to nejednou dělali. Půjčíme si ještě nějaké peníze a uděláme svatbu, zavřeme lidem hubu”.

Když jsem to slyšel, zrychlilo se mi srdce… Takže v létě se nám podařilo svatbu zorganizovat a pak se nám narodil vnuk. Byl s naším synem jako dvě kapky vody! Tohle dítě byl zázrak, dar od Boha, a odteď si život bez vnuka nedokážu představit! Nyní je mu pět let. Moje snacha pak porodila vnuka. Mezi dětmi je roční rozdíl. Jsem velmi šťastná, že mám takovou snachu, je pro mě jako dcera. Začátky byly samozřejmě těžké, ale stálo za to překonat to nejhorší. Na začátku neměla žádné oblečení, tak jsem řekla jejímu manželovi a svému synovi, že bychom měli prodat část vyrobeného sýra a koupit jí nějaké oblečení.

Také vděčím své snaše za život, protože když jsem dostala mrtvici ( zrovna když byli všichni na zahradě), byla to ona, kdo si všiml, že je něco špatně, a zeptal se: “Tati, není ti dobře? Jsi tak červený!”. Aniž by čekala na odpověď, zavolala synovi, odvezli mě do nemocnice a… díky tomu žiju!

Související Příspěvky