Když dorazila na adresu, kterou jí kdysi dal její syn, nevěděla, jestli je na správném místě. Před ní stála polorozpadlá chatrč oplocená zchátralým oživením.

Grazyna se s údivem posadila. Rozhlédla se po dvoře a všimla si, že před domem stojí několik pytlů. Marzena pobíhala sem a tam, něco vynášela, něco přinášela do domu. Grazyna cítila, jak ji přemáhá bezmoc, přestala cokoli cítit. Nepořádek na dvoře nebyl nic ve srovnání s tím, co zahlédla koutkem oka přes dokořán otevřené dveře domu.

Jakmile vystoupila z auta, udeřil ji do nosu štiplavý zápach kouře.

– Co se to tu děje? Odkud se ten zápach bere? – zeptala se člověka, který procházel kolem ní.

Kolemjdoucí pokrčil rameny, usmál se a řekl:

– To je Marzena, která nechala chalupu vykouřit.

Grazyna se překvapeně podívala na osobu, která jí odpověděla. Pochopila, že to měl být vtip, ale necítila se pobavená. Rozhodla se k ženě běžící s taškami přistoupit a pozdravit ji. Právě se chystala setkat se svou snachou, kterou zatím viděla jen na skypu.

Grazyna pozvedla své modlitby k nebi. Její dítě se narodilo tak slabé, že lékaři nedávali žádnou naději na přežití. Grazyna však patří k lidem, kteří se nikdy nevzdávají. Obešla všechny odborníky, které znala. Šest let bojovala o každý dech svého syna, zkoušela všechny možné metody a děkovala Bohu za každý den.

Manžel Grazyny to nezvládl a opustil rodinu. Nezazlívala mu to. Plakala, ale zvládala to. Snažila se na to nemyslet. Vybrala si svou cestu a držela se jí.

Nikdy nezapomene na překvapené oči profesora, když k němu přivedla svého šestnáctiletého syna. Nejdřív ani nechtěl věřit, že je to to samé dítě, kterému předpověděl brzkou smrt. Byl ohromen tím, že se jí podařilo získat život tohoto dítěte.

Když syn dokončil technickou školu a nedostal se na denní studium, rozhodla se Grazyna odjet do zahraničí, aby měla peníze na financování soukromé vysoké školy. Její syn byl inteligentní, ale kvůli své nemoci strávil mnoho let domácím vzděláváním. Byl trochu pozadu a ona chtěla, aby se mu dostalo dobrého vzdělání. Nechtěla ho opustit, ale situace ji k tomu donutila.

Díky své sestře žijící v zahraničí neměla problémy s hledáním práce. Její syn studoval, seznámil se s dívkou, zamiloval se a později se oženil. Celý tento čas strávila v jiné zemi. Grażyna zaplatila synovi celé studium i svatbu. Zpočátku bydleli mladí manželé na koleji, ale když Marzena otěhotněla, rozhodli se přestěhovat k jejím rodičům na venkov. Její syn začal pracovat v nedalekém podniku. Grazyna pomáhala dětem, jak jen mohla. Posílala peníze, oblečení pro dítě, platila různé opravy. Přestože se chtěla vrátit do své země, věděla, že musí v Německu ještě pracovat, aby mohla synovi pomoci.

Nakonec přišel čas, kdy už to nemohla vydržet a rozhodla se vrátit domů. V té době už jí vyrostla tři vnoučata, která vídala jen přes skype. V Německu pracovala dvanáct let. Během této doby neměla žádnou dovolenou, na všechno šetřila, jen aby mohla pomoci svému dítěti. Už toho měla dost. Cítila, že je čas vrátit se zpátky. Půjčila si auto, naložila ho dárky pro vnoučata a odjela domů.

Když přijela na adresu, kterou jí kdysi dal její syn, nevěděla, jestli přijela na správné místo. Před ní stála polorozpadlá chalupa oplocená zchátralým oživením. Každopádně se to nejspíš nedalo nazvat plotem, protože každá kolejnice se ohýbala jiným směrem. Všude kolem se kouřilo. Zakryla si ústa kapesníkem a rozhodla se zeptat paní domácí tohoto domu na cestu k bytu jejího syna.

Z ohniště zapáleného uprostřed dvora trčel rukáv stejné bundy, jakou kdysi koupila své snaše. Přemýšlela o tom, jak dlouho jedla jen těstoviny, aby Marzeně koupila tento značkový kousek. Kolem ohniště se povalovala spousta věcí, mezi nimiž poznala ty, které si koupila. Mladá žena stála a házela do ohně pytle s oblečením. Grazyna si všimla dětského oblečení a plyšových hraček.

– Marzena? – zeptala se Grażyna zmateně, když poznala svou snachu. – Co to děláš?

– Oooo… mami! – vykřikla překvapená Marzena. – Kde ses tu vzala? Nečekali jsme tě. – vrhla vyděšený pohled na hromadu věcí u ohně. – Pálím staré, špinavé věci. – Odpověděla na předchozí otázku.

Grazyna si musela sednout. Rozhlédla se po dvoře a všimla si několika dalších podobných tašek. Marzena se tam hemžila a přenášela další balíky. Grażyna pocítila zdrcující pocit setrvačnosti. Ještě víc ji šokovalo, když viděla, že v jedné místnosti jsou slepice a v druhé holubi.

– Zbyszek chová holuby na prodej. – řekla Marzenka hrdě, když se Grażyna překvapeně podívala na drůbež v domě.

Pod nohama jí ležely rozbité hračky a špinavé oblečení. Jedinými rozumně slušnými místy v domě se ukázal být obývací pokoj, kuchyně a koupelna.

Po návštěvě snachy se Grazyna vydala za náčelníkem vesnice, aby se zeptala, proč rodina jejího dítěte žije v takových podmínkách.

– No,” odpověděl starosta, “Zbyszek není příliš dobrý zaměstnanec. V továrně ho drží jen proto, že tam nikdo jiný nechce pracovat. A Marzenka pochází z rodiny alkoholiků. Ale nemůžeš jim to mít za zlé, protože děti chodí ven najedené, čisté a pěkně oblečené.

Grazyna nedokázala pochopit, co se stalo rodině jejího syna. Pravda, nebyl zvyklý pracovat, protože ona byla tak vděčná, že přežil, že ho doma nenechala nic dělat. A pak všechno platila sama, i když vyrostl a mohl si vydělávat sám. Marzena také neměla dobrý příklad, vyrůstala v patologické rodině.

Grazyna se rezignovaně podívala k nebi a tiše spolkla slzy. A co jí zbývalo? Jak má žít s vědomím, že její syn nedokáže zužitkovat tolik let její obětavosti?

Související Příspěvky