Včera mi volala moje kamarádka Miroslava a říkala: “Takhle už to dál nejde. Nemám sílu. Právě jsem se pohádala se synem a řekla jsem mu, že ho už nebudu živit, dokud nezačne pracovat a vydělávat peníze.”
Oddělila jsem police v lednici. Dvě jsem nechala pro sebe a dceru a jednu jsem dala synovi. Pokud nezačne vydělávat, bude jeho polička trvale prázdná.” “To je pravda,” řekl jsem.
Mirosława je rozvedená a žije v třípokojovém bytě se svými dvěma dětmi. Jejímu synovi Andrzejovi je 25 let a dcera ještě studuje. Andrew před třemi lety ukončil studium a stále je nezaměstnaný. Pracovat se mu zkrátka nechce. Z jeho vyjádření je zřejmé, že se neplánuje oženit.
Miroslava se snaží synovi pomoci různými způsoby. Osobně pro něj hledala práci, požádala o pomoc všechny své přátele, zapojila do věci i svého bývalého manžela. Požádala ho, aby s Andrzejem mluvil jako otec se synem, aby nějak ovlivnil jeho postoj.
Bývalý manžel s ním mluvil, dával mu pokyny, snažil se ho přesvědčit, ale všechno bylo marné. Syn pracoval ve firmě několik měsíců a pak odešel.
Andrew říká, že se hledá, že je ve fázi hledání.
Andrew tráví dny poleháváním na gauči nebo sezením u počítače. Miroslawa říká, že by mu počítač nejraději vzala, ale otec mu ho dal, když Andrzej studoval.
Přítel často půjčoval jejímu synovi auto. Říkal, že jede na pracovní pohovor. Když ho však viděla v autě s kamarády, sebrala mu klíčky a nedovolila mu ho znovu použít. Miroslava pracuje a podporuje svou dceru, která stále studuje, ale nemá žádnou povinnost podporovat svého dospělého syna.
Andrew si žije pohodlně na úkor své matky. Pro něj je to norma. Zůstává na gauči, zatímco jeho matka pracuje od rána do večera.
“Včera jsme se zase pohádali. Řekla jsem mu, aby si začal hledat práci a přestal být na mně závislý. Vážně, už toho mám dost! Zakázala jsem mu používat jídlo, které kupuji. Už ho nebudu živit. Je mi jedno, co jí. Ať si kupuje za vlastní peníze. Jestli nechce pracovat, je to jeho problém.
Mám pro něj jednu poličku v lednici, zbytek je náš. I když budu utrácet peníze za dva lidi místo tří. Alespoň budu o něco lehčí.
Dala jsem mu ultimátum: dokud nebude mít stabilní zdroj příjmů, neměl by na naše jídlo sahat. Možná je to od jeho matky příliš, ale neměla jsem jinou možnost. Koneckonců je dospělý a rozumný. Třeba to k něčemu povede a on si najde práci.” “To je pravda.
