S bratrem se scházíme poměrně často. Jezdí za mnou na návštěvu. Petr žije na venkově. Pokaždé přiveze maso, mléčné výrobky, zavařeniny Pro mě je každá jeho návštěva opravdovým svátkem. Jednou mě požádal o pomoc. Ale udělala jsem víc škody než užitku. Nikdy jsem Petrovi tak dlouho nelhal.

Můj starší bratr se mi vždy snaží pomoci. Vím, že mě zachrání z jakýchkoli potíží. Maminka nás od dětství učila, že se máme dělit a respektovat jeden druhého. Petr má vlastní farmu. Skoro každý týden mi nosil čerstvé maso, zeleninu ze zahrady a spoustu zavařenin.

Cítila jsem se nesvá, když jsem to všechno od něj přijímala. Ale abych byla upřímná, opravdu mi pomáhá. Život ve městě je dost drahý a hodně peněz jde na jídlo. Jednoho dne jsem se rozhodla říct ne. Nemůžu jeho laskavosti využívat donekonečna.

Bydlím daleko od svého rodinného domu. Po univerzitě jsem si našel práci a zůstal ve městě. Můj bratr má vlastní rodinu. Žije a pracuje na vesnici. Podle zákona bych měl být na jeho místě. Můj otec sepsal závěť a dům odkázal právě mně. Ale já jsem ho odkázal Petrovi.

On si myslí, že mi něco dluží, a chce mi to tímto způsobem splatit. Ale já jsem mu ten dům dala jen tak, nepotřebuji ho. A tak jsem to bratrovi vysvětlil. Jednoho dne mě Petr požádal o pomoc. Šlo o to, že sestra jeho ženy chce studovat tam, kde jsem studoval já. Chtěl, abych se s ní setkal a pomohl jí zorientovat se ve městě.

Samozřejmě jsem souhlasil. Problém byl ale v tom, že Maja mému bratrovi lhala. Přestěhovala se ke svému příteli a hodlala s ním pracovat. Prosila mě, abych o tom nikomu neříkal. Udělal jsem to, i když se mi to vůbec nelíbilo.

Čas plynul. Stále jsem se cítil provinile, protože jsem věděl, že lhaní nevede k ničemu dobrému. Takhle to pokračovalo šest měsíců. Jednou za mnou přišel Petr. Na toto setkání jsem čekal dlouho. Také jsme si dlouho povídali, jako obvykle. Vzpomínali jsme na naše dětství. A můj bratr mi zase přinesl spoustu jídla z vesnice.

– Bratře, děkuji ti, že se na tebe mohu vždy spolehnout. Když jsem tě požádal, abys Maiovi ukázal město a univerzitu, neodmítl jsi. A mimochodem, jak se jí daří?

– Myslím, že studuje.

– Ale kde bydlí? Na koleji?

– Ne, v bytě.

– Opravdu? Říkala, že jsi jí pomohl sehnat místo na koleji.

– Petře, odpusť mi, prosím. Maja ti lhala a já jí s tím začal pomáhat. Ve skutečnosti bydlí se svým přítelem. A nestuduje, ale pracuje.

Po tom rozhovoru s bratrem jsem se cítil mnohem lépe. Peter mě pochopil. Jen ho překvapilo, že jsem dokázala tak dlouho lhát. Naštěstí jsem sebrala odvahu a řekla pravdu. Piotr nechtěl své ženě nic říkat. Rozhodl se, že se nebude vměšovat mezi ni a její sestru.

Život se opět vrací do normálních kolejí. Bratr pracuje na farmě a já se starám o své záležitosti ve městě.

Související Příspěvky