Když přišel čas a my se s manželem vzali, dohodli jsme se, že budeme nějakou dobu žít s jeho otcem a matkou. Michaelova maminka a tatínek bydleli v krásném soukromém domě za městem, takže tam bylo dost místa pro všechny.
Plánovali jsme, že bydlením u tchánovců ušetříme peníze na vlastní byt, ale to se bohužel nikdy neuskutečnilo.
Michaelova máma a táta si od nás neustále půjčovali peníze na různé potřeby: bylo třeba opravit střechu, protože do ní zatékalo, opravit plot, protože byl starý a pokroucený, nebo se jim rozbilo auto a nutně potřebovali peníze.
My jsme samozřejmě rodičům peníze dávali, protože jsme s nimi bydleli, ale tchyně je tak nerada vracela: na všechno jsme šetřili, sotva na to bylo, vem si svoje peníze.
Rozdávala je s takovým smutným výrazem, jako by to byly její vlastní peníze, a nám je dávala zadarmo. Manžel si samozřejmě část peněz vzal a zbytek nechal matce, aby nějak zmírnil ten smutek a zklamání.
Nakoupili jsme s manželem potraviny a dřevo do domu a vůbec jsme pomáhali. Měli jsme také hospodářství, s manželem jsme pracovali na zahradě a pomáhali rodičům se stodolou.
Moje tchyně také prodávala lidem zeleninu, mléko, vejce a ovoce za velké peníze.
Později jsme se přestěhovali do vlastního bytu. I když jsme museli půjčku splácet, cítili jsme se finančně lépe. Provedli jsme několik levných rekonstrukcí a rozhodli se u nich skončit, protože jsme věděli, že nejdříve musíme splatit dluh.
A nedávno jsem si koupila nové záclony. Když nás navštívila manželova matka, byla velmi překvapená:
– Před deseti lety jsem si koupila nové záclony, ale nikdy jsem je nepověsila. Bylo by lepší, kdybys mi dala peníze a já bych ti dala záclony.
Bylo mi to divné a velmi nezvyklé, nechápu, proč mám platit za starou věc, jako by byla nová.
Překvapila mě manželova matka, nechápu, jestli nám s tím chtěla pomoct, nebo jestli s takovou pomocí od nás počítala. A pak nám zavolala, ať nekupujeme kuchyň a pohovku, ať zbytečně nevyhazujeme peníze, že nám dá nějaký svůj nábytek.
Manželova maminka říkala, že ji mrzí, že plýtváme penězi, protože ceny jsou teď vysoké. Bylo by lepší, kdybychom jim část peněz dali, aby se cítili lépe.
Ale nevidím důvod, proč dávat peníze, i když nejsou velké, za starý stůl, když ho hodláme za dva roky koupit znovu.
Obecně tchánovci nejsou chudí lidé, tu starou pohovku nebo stůl by nám mohli dát i tak, protože vědí, že máme úvěr. Mychajlo matce řekl, že ty staré věci nepotřebujeme, že je lepší zůstat zatím bez nábytku, než tahat do domu všechno to staré harampádí.
Matka říká, že bych tchýnin návrh neměla odmítat, abych si nepokazila vztahy s manželovou rodinou. Ale já nechápu, čím ji urážím. Bylo by lepší, kdyby nás manželova matka prostě požádala o peníze, místo aby naše peníze vyměnila za svůj starý nábytek.
Myslím, že je to od ní velmi neslušné. Jak může svým dětem dávat staré věci a sobě kupovat nové?
