Můj manžel se ve svých vlastních očích tak opájel, že se rozhodl klást mi podmínky, a jaké! Vyhrožoval mi rozvodem, pokud se budu dál stýkat se svou dcerou z prvního manželství.
Ta ho zřejmě urazila svou upřímnou poznámkou, že se e předvádí zbytečně, protože žije téměř výhradně na můj úkor. Jsem hlavní živitelka rodiny, protože mám velmi dobré zaměstnání se stejně dobrým platem.
A můj manžel, dalo by se říci, pracuje pro svou duši, aniž by se staral o doplňování rodinného rozpočtu.
Chápu, že to všechno vyvolává otázku “proč potřebuješ tak hodného muže”, ale já jsem si nemusela vybírat muže na základě “musí se stát živitelem rodiny”.
S prvním manželem jsem se rozešla kvůli jeho nevěře, byla jsem na mateřské dovolené, takže jsem si bez váhání sbalila věci, dceru a odstěhovala se k rodičům.
Okamžitě vyvstala otázka, jak uživit sebe a dítě, abych nevisela mámě a tátovi na krku. Musela jsem hodně pracovat a zároveň si doplnit vzdělání.
Rodiče mi s dítětem hodně pomáhali, takže jsem se mohla hodně věnovat práci. Vyplatilo se to. Podařilo se mi získat dobrou práci, u které jsem zůstala.
Vzal jsem si hypotéku, odstěhoval se od rodičů a pokračoval v práci. Na osobní život nebyl vůbec čas, úkolem bylo zajistit vše pro dceru, a to na nejvyšší úrovni.
Dvakrát jsme měnili byty, kupovali jsme větší a lepší a jeden byt byl koupen pro mou dceru, i když byla stále studentkou.
Oddechla jsem si, až když dcera dostudovala a dostala práci. Pevně mi řekla, že už jsem jí věnovala celý život, takže teď si ode mě nevezme ani korunu, ale všeho dosáhne sama, stejně jako já.
Tehdy jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nežiju svůj život, i když jsem svou práci milovala, ale chtěla jsem mít po svém boku silnou mužskou ruku.
To rameno jsem našla poměrně rychle. Ten muž je o něco starší než já, také se rozvedl a má dospělé dítě. Cítila jsem se vedle něj dobře, dokonce bych mohla říct, že jsem se zamilovala.
Nastěhoval se ke mně, vzali jsme se, pět let bylo všechno skvělé a pak se u něj nepozorovaně začalo projevovat jakési panovačné chování. Začal si klást podmínky a nároky, začal si dobírat mou dceru, která mě občas přijela navštívit. A důvody byly sebemenší.
Nedávno přišla moje dcera na oběd, byla v okolí a rozhodla se zastavit, předtím jsme se nedomluvili, ale já jsem to neviděla jako problém, můj manžel ano.
– Co jsme zač, charitativní fond na krmení chudých, – zatvářil se.
– No, tebe živí moje matka, – odpověděla dcera.
Manžel zrudl, vyběhl z kuchyně, oblékl se a někam utíkal. Napomenula jsem dceru za její hrubost, nicméně jsem přiznala, že si nezačala sama.
Manžel přišel v noci domů, mlčel a choval se uraženě a ráno prohlásil, že nechce slyšet urážky ve svém domě, takže buď přestanu s dcerou komunikovat, nebo podá žádost o rozvod.
Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že to myslí vážně. Ale on řekl, že to myslí vážně jako vždycky, že to jsou jeho podmínky. Dala jsem mu den na to, aby si sbalil věci a podal žádost o rozvod, což ho překvapilo.
Rozvádím se bez výčitek, i kdyby teď vycouval, řekla jsem své. Dcera má pravdu, manžel je vyžírka, ale z nějakého důvodu se rozhodl, že má právo změnit zákon.