S manželem jsem se rozvedla, protože už mě nebavilo mu sloužit. Moje rodina mě nepodporovala a stále mě žádala, abych se k němu vrátila.

S manželem spolu žijeme už několik let. Občas jsme se pohádali, ale byly to jen drobné hádky. Tentokrát však došlo k vážnému sporu. Andrew začal křičet, že jsem po práci seděla hodinu v autě, než jsem se vrátila domů. Poukázal na to, že jsem nejspíš “mluvila se svým milencem po telefonu”.

Jeho neopodstatněná žárlivost mě nepobouřila. Najednou mi však došlo, že po dlouhé cestě v dopravní zácpě vlastně nejedu domů, ale sedím v autě. Poslouchám hudbu, sleduji filmy.

V tu chvíli mě napadlo, že se mnou opravdu není něco v pořádku. Ignorovala jsem neutuchající proud nadávek od manžela, nasedla zpátky do auta a začala jezdit po městě.

Nejdřív jsem si říkala, jestli před konfliktem neutíkám, protože jsem člověk, který se vždycky snaží vyhnout všem problémům. Ve chvíli, kdy jsem zahlédl benzinovou pumpu, jsem se rozhodl, že se tam vydám. Pořídil jsem si kávu a koblihy, protože můj žaludek vydával velrybí zvuky z hladu. Sedl jsem si ke stolu a měl pocit, že jsem se osvobodil. Jen jsem vypil kávu a snědl koblihy a cítil se dobře.

Nemusela jsem uklízet kočičí toaletu, nemusela jsem venčit psa. Nemusela jsem myslet na vaření večeře ani na mytí nádobí. Nemusela jsem nic dělat, a tak jsem po práci seděla v autě. Odpočívala jsem před svou druhou prací.

Přišel okamžik, kdy jsem se začal zajímat: “Proč to všechno dělám?”. Můj manžel měl psa ještě předtím, než jsem vstoupila do svého života. Kočku si přivedl sám, aniž by se se mnou poradil.

Manžel se vrací z práce dříve než já. Proč se o povinnosti nedělíme? Pak jsme si promluvili a zkusili žít “jinak”.

Ale nestihli jsme to.O týden později začal manžel počítat, kdo kolik vydělává. Vzhledem k tomu, že vydělávám o něco méně než on, jsem odsouzena k tomu, abych stále pracovala doma na druhou směnu. To mě naštvalo, a tak jsem řekla, že bych prostě mohla změnit práci, abych vydělávala víc.

Ale kdyby člověk pečlivě analyzoval každou korunu, rozdíl v našich výdělcích pohltí půjčka na jeho auto, které stojí jedenapůlkrát víc než moje. Nebyli jsme schopni dosáhnout kompromisu. Místo toho jsme se začali vzájemně obviňovat a zabředli jsme do neshod.

Radila jsem se s rodiči, ale ti mě vychovávali tak, že žena dělá veškerou práci v domácnosti a muž jen vydělává. Ale já jsem s tím nikdy nebyla spokojená. O své myšlenky jsem se podělila s přáteli a kolegy. Chtěla jsem pochopit, jak žijí ostatní lidé, nebo najít řešení.

Začala jsem hledat širší spektrum názorů. Důkladně jsem studoval různá fóra a četl komentáře. Tisíce příspěvků od stovek žen a mužů mě přivedly k jedinému závěru – muži se nezmění. Toto sdělení vyplynulo z komentářů, z nichž jsem si uvědomila, že existují muži, kteří věří, že “žena má”, a pokud je něco špatně, je třeba se rozvést.

Pak mi došlo, že mě vlastně nic nebrzdí. Nemám děti. Hypotéka se dá splatit. A láska? Ta už jako by neexistovala, protože už nepřicházím domů s radostí jako na začátku našeho vztahu. Místo toho sedím v autě a odkládám setkání se svou “milovanou” na co nejpozdější dobu.

Mezitím moje ‘milovaná’ počítá, kolik jsem domů přinesla peněz a jestli je správné nevstát od sporáku, když přijdu z práce, a objednat si pizzu. Očekávat od manžela, že několikrát týdně uvaří večeři, bylo zbytečné.

Nakonec jsme se rozhodli rozvést, i když si bývalý manžel stále myslí, že jsem ho podváděla. Za prostředky získané z rozdělení bytu jsem si koupila malý jednopokojový byt na okraji města. A ano, také s hypotékou.

Moje matka stále denně volá kvůli našemu rozvodu, protože “nikdo v naší rodině se nikdy nerozvedl, je to nepřijatelné”. Podle ní by se žena měla ze všech sil snažit udržet manželství, jinak dělá rodině ostudu. Matka si myslí, že jsem špatným příkladem pro naše příbuzné.

Budete toho litovat! Budeš ho prosit, aby se vrátil, ale on se nevrátí. Je ti už 29 let, kdy budeš rodit? V tomhle věku už bude těžké najít manžela! – Tohle všechno mi řekla rodina po rozvodu.

Jsem šťastná, protože teď můžu žít sama za sebe, na nikoho nemyslet a nezajímat se o názory ostatních.

Související Příspěvky