Po svatbě jsem musela žít s tchyní a na tuto zkušenost nikdy nezapomenu, navíc jsem této ženě velmi vděčná. Když jsem poznala svého budoucího manžela Andrewa, okamžitě jsem si uvědomila, že na prvním místě je jeho matka a až potom všichni ostatní. Zpočátku jsem dokonce uvažovala o tom, že od toho člověka a jeho matky uteču.
Během našich schůzek Andrew často volal domů, aby dal mamince vědět, že je v pořádku. Přišlo mi to divné, někdy dokonce otravné.
Když mě Andrew požádal o ruku, vykreslovaly se mi v hlavě smutné představy, protože jsme po svatbě měli žít s jeho matkou. Hned jsem myslela na to, jak se ke mně bude jeho matka chovat a já budu vždycky v pozadí.
Přátelé mi společné bydlení nedoporučovali. Ale moje matka měla jiný názor, myslela si, že chlap, který miluje svou matku, se bude ke své ženě chovat stejně, a vztah s mou budoucí tchyní bude záležet na mně.
Oženil jsem se a začali jsme s tchyní žít. Anna, manželova matka, mě přijala velmi dobře. Časem jsem však pochopila, že se nepřetvařuje, ale že svého syna miluje a chce, aby byl šťastný.
V den mé svatby mi tchyně darovala diamantový přívěsek a já jsem tak velkorysý dar nečekala, protože ona není bohatá. Tehdy jsem si uvědomila, že Anna by pro štěstí svého syna udělala cokoli.
Ona sama se už dávno rozvedla s manželem a vychovávala dítě sama. Proto se o něj vždy tolik starala a okamžitě mě přijala jako vlastní dceru. Poté, co jsem od svých přátel slyšela o špatných tchyních, jsem si uvědomila, jaké mám štěstí.
Jednou jsem myla nádobí a omylem jsem rozbila talíř z Anniny oblíbené sady. Čekala jsem jakoukoli reakci, ale tuhle ne. Když to viděla manželova maminka, řekla mi, ať si z toho nic nedělám, protože sada je stará a je nejvyšší čas koupit novou. A hned druhý den jsme měli doma novou soupravu.
Když se nám narodila dcera, ani nevím, jak bych to všechno sama zvládla, kdyby nebylo manželovy maminky. Se vším mi pomáhala a naučila Andrewa zodpovědnosti za rodinu. Jsem tchyni velmi vděčná a často jí to říkám, vždy hledám příležitosti, jak ji potěšit a pomoci jí.
Stále žijeme spolu, i když máme s manželem možnost žít odděleně. Anna už letos odešla do důchodu a nyní prohlásila, že se bude plně věnovat svým vnoučatům. S manželem stavíme vlastní dům, a až se do něj budeme stěhovat, tchyni určitě vezmeme s sebou. Nedokážu si ani představit, jak by můj život probíhal, kdyby nebylo tohoto úžasného člověka – mé tchyně.
V dnešní době často slyšíte o tom, že snacha a tchyně spolu nevycházejí, ale já chci říct, že to záleží jen na nás.
