Auta se pohybovala tak pomalu, že je předjížděli i kolemjdoucí. Anna se podívala na navigaci a zjistila, že jim zbývá nejméně hodina jízdy. Aby se nějak rozptýlila, zavolala manželovi.
– ‘Miláčku, kde jsi? – Zeptala se Anna.
– “Kde bych mohl být,” odpověděl Adam rozzlobeně, “samozřejmě v práci. Kde jinde bych mohl být?
– Uvízla jsem v zácpě,” řekla Anna s povzdechem a rozhlédla se kolem.
– “Volala jsi, abys mi řekla, že jsi uvízla v zácpě? – řekl Adam naštvaně.
– ‘Nejen to,’ odpověděla Anna tiše, ‘volala jsem ti taky proto, abych ti řekla, že tě miluju. Jsi můj králíček, jsi moje kočička. Víš, jak moc tě miluju?
Po těchto slovech se Anna rozhlédla kolem sebe. Představte si její překvapení, když uviděla Adama, jak prochází kolem jejího auta a telefonuje.
– “Anno, rozptyluješ mě,” řekl Adam, otočil se doprava a vzdálil se od Anny.
– Od čeho tě asi rozptyluji? – Anna se přísně zeptala.
Uvědomila si, že Adam brzy zmizí z dohledu, a tak zaparkovala auto a vystoupila. Adam vešel do kavárny. Anna ho následovala dovnitř.
– “Mám schůzku. To je všechno. Už nemůžu mluvit. Už teď se na mě dívají divně.” Adam zašeptal a posadil se k ženě ke stolu.
“Co mám dělat? – Pomyslela si Anna a posadila se co nejdál, ale tak, aby se
tak, aby viděla na Adama a na ženu, která s ním teď byla, se šťastným úsměvem na tváři. ‘Tohle už jsem viděla tolikrát v kině’ – pomyslela si Anna – ‘ale nikdy mě nenapadlo, že by se to mohlo stát mně. Ukázalo se, že nejen ostatní lidé, ale i můj manžel je nevěrník.
Mám tedy odejít a skoncovat s tím? A doma mu říct, že všechno vím a že se rozvádíme? A kolik problémů se musí vyřešit najednou. Rozdělení majetku a tak dále.”
To už prodavač květin nesl kolem Adamova stolu koš s červenými a bílými růžemi. Adam koupil své šťastné ženě sedm červených růží.
“Páni. Červené růže,” pomyslela si Anna, “už si ani nepamatuju, co to je. Ještě že nemáme děti. Ale co když…
Anna se najednou rozveselila. Vytočila manželův telefon.
– “Co dál? – Adam se rozzlobil.
– ‘Důležité zprávy, miláčku,’ řekla Anna. – “Budeme mít dítě.
V tu chvíli Anna zalitovala, že s sebou nemá dalekohled. Chtěla jasně vidět manželovu tvář.
– ‘Zlato, promiň,’ řekla Anna. – ‘Zavolám ti zpátky.
Adam začal něco říkat ženě, která měla na tváři šťastný úsměv. Jeho tvář byla vážná. Hodně gestikuloval. Anna viděla, jak ženě postupně mizí úsměv z tváře a její obličej se zlobí. Hodila růže na stůl a odešla. Adam se ji ani nepokusí zastavit. Zůstává sedět na svém místě.
“To je všechno? – pomyslí si zklamaná Anna. – ‘Tak brzy? Stačilo, aby si vymysleli příběh o dítěti, a bylo to? Jejich románek skončil? No, není to tak zajímavé, jak jsem si to představovala.”
Adam se napil kávy a podíval se na telefon.
“Čeká na můj telefonát.” – pomyslela si Anna.
Zavolala mu asi za pět minut. Řekla, že už je na cestě domů a večer, až se vrátí z práce, mu všechno podrobně poví.
Byl ještě podvečer, a tak se Anna rozhodla jít na procházku.
“Co když,” pomyslela si Anna, “je to všechno znamení shůry? Však víš, jako nějaká nápověda pro mě. Že je čas, abych se stala matkou. Konečně, jak rychle na můj vzkaz zareagoval. Její rozzlobený obličej a rudé růže hozené na stůl… To o mnohém vypovídá.
Ale kdyby to mysleli vážně, choval by se takhle? Samozřejmě že ne. A ona by neházela květiny, kdyby jí neřekl, že je mezi nimi konec.
Anna seděla před televizí a jedla zmrzlinu. Už byla rozhodnutá. Ani se nešla s Adamem setkat, když se dozvěděla, že přijede.
Podívala se na něj, až když vstoupil do pokoje. V ruce držel spoustu rudých růží. Anna je ani nedokázala spočítat.
– Miláčku, jsem tak šťastný, řekl Adam, “to je tak nádherné. Co je to? Chlapec, nebo děvče?
– Na to je ještě brzy, – řekla Anna lhostejně.
– Na to je ještě brzy – řekla Anna, lhostejně vzala květiny a položila je do vysoké vázy.
– “Vskutku,” souhlasil Adam, “na tom nezáleží. Chlapec je dobrý. Dívka je ještě lepší.
‘Je tak sladký, když nelže,’ pomyslela si Anna a podívala se na svého manžela, jako by ho viděla poprvé. – Mám mu odpustit, nebo co? Dobře. Odpustím mu. Uvidíme, jaký bude jako otec.” Anna se usmála.
Adam cítil, že od chvíle, kdy Anna zjistila, že bude maminkou, a řekla mu o tom, se její postoj k němu hodně změnil. Už v ní není ta vřelost a náklonnost. Už mu neříká králíčku nebo kočičko.
Adam se však uklidňuje tím, že takovými změnami procházejí všechny ženy, když se stanou matkami, a považuje se za šťastného manžela a otce.
