Anna seděla v zadní místnosti a utírala si slzy, které jí stékaly po tvářích. Dnes byl její první pracovní den v obchodě a ona tak strašně selhala! Přede všemi se rozplakala jako malá holka.
A jak by taky mohla nebrečet, když úplně nevěděla, co s tím, a zákazník nad ní stál a křičel, že je pomalá. Za zákazníkem už stála fronta a Anna měla pocit, že ji všichni proklínají.
Teď Anna seděla v zadní místnosti a plakala, aniž by si uvědomila, že zákaznici, která na ni nedávno křičela, její šéf právě vynadal. Koneckonců to vůbec nebyla její chyba.
Náhodou mu přišla k ruce jako první. A přišla s nabídkou, jako by ji potřebovala víc než kdokoli jiný! A která moucha kousla šéfa?
Šéfa nekousla moucha, jen se málo vyspal, ale to by se dalo vydržet, kdyby cestou nepotkal velmi nevychovaného taxikáře, který zákazníka nejprve zasypal blátem, pak na něj celou cestu vrčel a nakonec ho vyhodil do vzduchu uprostřed obrovské a hluboké louže.
Šéf chtěl udělat scénu a odmítnout vystoupit, ale taxikář byl zjevně odhodlán se bránit a hrdinně máchl rukama.
Šéf se tedy rozhodl, že se do toho nebude plést, měl velké obavy o integritu svého těla. Vystoupil z auta a v zamračené náladě se vydal do práce, kde svou frustraci směřoval na podřízeného, který byl náhodou ve správný čas vedle, nebo možná ne ve správný čas.
Šéf si taxikáře pamatoval až do oběda. Pak se najedl, zdříml si na židli a život se vrátil do normálu. Ponožky mu uschly na radiátoru.
Taxikář, který způsobil šéfovu špatnou náladu, si šel pro láhev z nějakého důvodu. Ráno se pohádal s manželkou, protože Renata už kožich měla a ona ne, a pak zjistil, že jeho oblíbené boty se staly terčem sabotáže jejich zrzavého kocoura Simona. Nemohla to být náhoda, kocour se mu zjevně za něco mstil.
Taxikář se kocoura nezeptal, co udělal špatně. Obul si jiné boty, které mu byly příliš malé, což ho nutilo věčně se štípat do prstů, a kocoura sabotéra vyhodil ze dveří. Kocour dostal poslední čínské varování před měsícem, ale odmítl zahrabat válečnou sekeru do odpadkového koše, a tak ho vyhodil z dvoupokojového panelákového Edenu.
Večer musel taxikář samozřejmě strpět další rvačku od své ženy, protože to prý byl její kocour, ale to bylo večer a ráno si taxikář užíval svou pomstu.
Anna šla po ulici ve špatné náladě. Ať ji starší a zkušenější kolegové uklidňovali sebevíc, ať se snažila sebevíc ovládat, nic nezabíralo, nemohla na to přestat myslet.
Domů se jí nechtělo, tam na ni v tmavém bytě nikdo nečekal, a tak se Anna posadila na lavičku poblíž vchodu.
Zatímco se Anna pohroužila do svých myšlenek, které se už dávno změnily ve spirálu negativních myšlenek, měla společnost. Zrzavou, kníratou společnost, která se velmi jistým způsobem vetřela do jejího klína.
Anna se vytrhla ze zamyšlení a pohlédla na nečekaného návštěvníka, který už začal tisknout své měkké tlapky do jejího klína. Anna ho pohladila jednou, pak podruhé, pak kocoura pevně objala a rozplakala se.
Simon trpělivě přečkal plačtivé období, stále hlasitě a melodicky vrněl a Anně se náhle ulevilo. Konečně mohla nechat situaci plavat. Anna se usmála na svého chlupatého utěšitele, vzala kocoura do náruče a vrátila se do domu, přičemž svému chlupatému příteli něco pošeptala do ucha.
