S manželem spolu žijeme dva roky, ale předtím jsme spolu stejně dlouho chodili, ale teprve po svatbě jsme se k sobě nastěhovali. Neexistují zde žádné etické důvody, prostě se to stalo.
Po celou dobu naší známosti mi manžel připadal jako zodpovědný, zralý muž, který se nenechá zatáhnout zpět ke své matce. To bylo jedno z důležitých kritérií, na jejichž základě jsem se vdávala. S maminčiným mazánkem jsem už měla zkušenost a nic dobrého z toho nevzešlo.
Rovnou podotýkám, že hospodaření není mým koníčkem. Klidně projdu kolem neustlané postele, nádobí nechám ve dřezu na ráno a o víkendu místo úklidu vyrazím někam za zábavou a odpočinkem. Ne, náš byt není chlívek, jak byste si mohli myslet. Uklízím, žehlím a vařím, ale bez fanatismu.
Sama za sebe jsem se rozhodla, že se nebudu hrbit nad domácností jako moje matka. Ano, v našem domě byla dokonalá čistota, každý den vařila a ještě pracovala. A jaký byl výsledek?
Na svých padesát vypadá jako vyčerpaná babička, která strávila nejlepší léta svého života uklízením a vařením. Jenže to nezabránilo tomu, aby ji otec před pěti lety opustil kvůli mladší dívce.
Takže uklízím podle nálady, vařím na dny dopředu a snažím se vytěžit ze života maximum, dokud mám sílu, chuť a schopnosti. Sedět doma a potřetí třít příbory nebo vysávat neexistující prach budu až na stará kolena, nebo to nebudu dělat vůbec.
A zdálo se mi, že tento přístup k životu vyhovuje i mému manželovi. Dříve jsem u něj nezaznamenala posílený zájem o úklid nebo nespokojenost se včerejší večeří. Už půl roku však slýchám obvinění, že jsem beznadějná hospodyně a že ho život v takových podmínkách unavuje.
Nejdřív jen tak mimochodem utrousil, že už ho nebaví jíst dva dny to samé, pak se objevily výčitky, že oblečení není včas vyžehlené, a pak došlo i na úklid. Hádky nabíraly na obrátkách, byly stále hlasitější a prudší.
Myslela jsem si, že se z toho časem dostaneš a staneš se normální hospodyňkou, ale nikam jsi se nedostala, – řekl mi manžel, když jsem se ho zeptala, a že předtím žil normálně a teď se najednou kvůli tomu rozčiluje. – Doma by mělo být čisto, jídlo by mělo být každý den čerstvé, byt by měl být útulný – to je opravdu tak těžké!
Těžké. Protože den má jen čtyřiadvacet hodin a já je nechci strávit tím, že se budu brodit po domě od kuchyně k pračce. A taky nezapomeňte, že pracuju. Pokud budu muset stále plnit všechny vaše rozmary, nebudu vůbec žít.
Vždyť jsi to ani nezkusil! Moje matka všechno nějak dokonale zvládla. A když to nezvládáš teď, co bude, až děti odejdou?
Tento rozhovor se několikrát opakoval a rozhořčení se na obou stranách neustále stupňovalo. Zpočátku jsem byla zoufalá, protože jsem si myslela, že svého muže znám, a tady nastala tato situace. Pak jsem se snažila najít kompromis – dobře, zlato, najmeme si úklidovou firmu a budeme se střídat ve vaření.
Ale ani taková možnost se manželovi nelíbila – má ženu, proč by měl snášet nějaké cizí lidi v domě. A pak jsem to prostě vzdala a začala na jeho útoky reagovat v naději, že jeho zatmění brzy přejde.
Nedávno se můj muž překonal. Při poslední hádce mi oznámil, že když se nedokážu se vším smířit a nedokážu vést hospodářství, pozve si k sobě matku. Bylo to, jako by pořádal seminář.
Tady už jsem to nemohla vydržet. Tchyni nestrávím, protože je pořád “v bílém plášti” – všechno ví, všechno umí, prostě paroprasí. Komunikace s ní mi stačí po telefonu, takže s ní už žít a vařit nebudu.
Pokud nechceš, aby tě maminka chodila učit, tak se snaž sama a dělej všechno pořádně. Není to tak těžké, jak si myslíš. Jsem připravená vydržet měsíc.
Je připraven vydržet! Tento výkřik lásky mě šokoval, protože milující manžel by něco takového nikdy neřekl. Sám by se zapojil do chodu domácnosti, nabídl by nějaké řešení a neokořenil by mě permanentními injekcemi nelibosti.
Nevydržím to ani měsíc. Příští týden se chystám převézt věci k rodičům a podat žádost o rozvod. A tam ať si maminka vezme své drahé dítě, žehlí mu ponožky, krmí ho první, druhou a kompotem, stokrát denně utírá všude prach. Nechci na to plýtvat životem. V hlavě se mi honí jediná myšlenka – ještě že se nám nepodařilo mít děti.
