Maria s úlevou zvedla horký telefon od oteklého ucha a s těžkým povzdechem se opřela o pohovku. Cítila, jak jí z uší vychází pára.
Právě dokončila rozhovor s Terezou, svou tchyní, která jí hodinu a půl pečlivě a metodicky vysvětlovala, jak uvařit boršč, přestože to Marii už šlo skvěle.
Jediný způsob, jak přesvědčit manželovu matku, že její moudré rady nepotřebuje, by však byl konflikt, a Maria o konflikt s tchyní ve druhém roce manželství nestála.
Ani ona nechtěla poslouchat zcela zbytečné rady v takovém množství. Tereza měla na všechno svůj vlastní názor a považovala ho za jediný správný.
Tereza se o svou moudrost velkoryse dělila se svou snachou, která měla to štěstí, že dostala za manžela jejího syna. Snachu však všechny tyto rady nezajímaly, protože věděla naprosto přesně, jak vysávat, žehlit prádlo a vařit. A protože si její manžel během roku jejich manželství nikdy nestěžoval na hlad nebo nehygienické podmínky, dařilo se Marii dobře.
Maria se samozřejmě archaickými radami své tchyně neřídila, ale přesto je musela poslouchat, což ji stálo spoustu času a úsilí.
– Ne, je čas to změnit, takhle to dál nejde, mumlala si Maria a jemně se dotýkala svého pálícího a oteklého ucha.
Těmto myšlenkám věnovala zbytek večera. Později přišel její manžel z práce a Maria si s ním sedla k večeři a jen stěží poslouchala jeho vyprávění o práci.
– …A já říkám, nech toho servírku na pokoji, dostává spoustu požadavků a on to nezvládá! – Její manžel rozhořčeně mávl lžící.
Tato věta Marii vytrhla ze zamyšlení a začala analyzovat, co ji tak rozčílilo. “Spousta dotazů”… to nemůže vydržet… Spousta dotazů! Tady to je!
Maria náhle nadskočila při myšlence, která ji náhle napadla. Pohladila po hlavě svého manžela, který nechápal, co se děje, a začala vymýšlet plán, jak tchyni dostat pod kontrolu.
V sedm hodin ráno vzbudil Terezu telefon.
– Dobré ráno! Volám kvůli něčemu – Andrew má dnes důležitou schůzku, přijdou za ním šéfové a on musí vypadat co nejlépe. Tak jsem se rozhodla požádat vás o radu: jakou kravatu by si měl vzít k modré košili? Nemůžu se rozhodnout. Poslala jsem ti pár fotek, podívej se na ně!”. – Ve sluchátku se ozval vzrušený hlas mé snachy.
Po prohlédnutí fotek poslala Teresa snaše odpověď a rozhodla se, že může jít zase spát, důchod má přece své výhody. Ale už za půl hodiny její spánek opět přerušil telefon.
– Pamatuješ, jak jsi mi radil, abych změnila styl oblékání? Přemýšlela jsem o tom, co jsi říkal, a zjistila jsem, že jsi měl pravdu, můj současný styl je poněkud vulgární. Koneckonců jsem vdaná, měla bych být skromnější. Ale jsem úplně ztracená, nevím, co si mám teď obléknout. Vybrala jsem si několik možností a můžete mi poradit z vlastní zkušenosti?
Teresa se překvapeně podívala z okna. Nezdálo se, že by v tento krásný červencový den sněžilo, tak proč měla její snacha najednou osvícení?
Maria dlouho něco říkala a poté, co získala Terezin souhlas, ji začala bombardovat svými fotkami v různých šatech. Tereza si s rozčilením vzpomněla na velikost snachina šatníku a smířila se s myšlenkou, že nebude moci klidně spát.
Po dvou hodinách tohoto počínání se Tereza šla připravit.
Než se stačila napít ranní kávy, zazvonil znovu telefon. Když se Teresa podívala na číslo své snachy, ani ji to nepřekvapilo.
Tentokrát jí Maria sdělila, že se rozhodla udělat generální úklid u příležitosti začátku prázdnin a chce ji požádat o radu, jak to nejlépe udělat, kde začít a na co si dát pozor.
Tereza začala podrobně vysvětlovat, ale snacha ji přerušila s tím, že si všechno najednou nepamatuje a že bude lepší, když ji po každé fázi zavolá, aby jí vysvětlila, co se bude dít dál.
Terezin telefon zvonil s děsivou pravidelností. Snacha volala, aby vysvětlila, zeptala se a zjistila, co má dělat dál.
Terezina radost, že snacha konečně uznala její autoritu a začala se s ní radit, se rychle změnila v ohromné rozčilení.
Telefonáty od snachy jí bránily sledovat televizní seriál, povídat si s přáteli, číst si knihu a prostě trávit čas v klidu. A poslední hodinu a půl musela sedět u zásuvky, protože její telefon byl na posledních procentech baterie a otázky snachy nepřestávaly.
Večer už měla Teresa uši červené od intenzivního používání telefonu, který se jí téměř rozplýval v rukou, a hlas jí chraptěl, protože tak dlouho nemluvila.
Sama Tereza měla pocit, že celý den nese břemeno.
Druhý den se to všechno opakovalo, i když tentokrát jí snacha začala volat už v devět hodin ráno, což Tereze poskytlo příležitost se alespoň trochu vyspat.
Ale i ten den byl ztracený, protože snacha najednou potřebovala vědět, jaké tapety by se jim hodily do ložnice, jaké boty si má koupit na podzim, jak se má Andrej ostříhat a jak připravit bramborový nákyp, který jí nedávno poradila Tereza.
Ke konci dne už měla Tereza nervový tik a chtěla hodit telefonem o zeď. Také si moc přála neslyšet hlas své snachy alespoň několik týdnů, nebo ještě lépe měsíců.
– Takhle to dál nejde, musíme s tím něco udělat, pomyslela si Tereza a usnula.
Když jí ráno Maria znovu zavolala, byla už soustředěná a odhodlaná. Zvedla telefon a aniž by snachu pustila ke slovu, přešla do útoku.
– ‘Marie, už jsi vdaná, takže jsi dost dospělá žena na to, abys problémy řešila sama. Kromě toho máš vlastní matku, na kterou se můžeš obrátit o radu. Nehodlám už trávit čas malichernostmi,’ křikla do telefonu, a než Maria stačila odpovědět, zavěsila.
Teresa ztlumila zvuk telefonu a s úlevou se opřela na pohovce.
Maria stála v domě s telefonem v ruce a nemohla uvěřit, že se jí to podařilo.
